Antonín Waldhauser, též známý pod překladem jména Anton Lesodomský, se narodil 17. března 1835 ve Vodňanech, do rodiny krejčovského mistra a výrobce tureckých fezů Františka Waldhausera. Od mládí projevoval zájem a touhu stát se umělcem. V roce 1849 začal studovat na pražské malířské akademii, kde získal doporučení od budějovického biskupa.

Jeho studia na akademii zahájil u profesora Christiana Rubena, pokračoval u profesora Antonína Lhoty a Maxmiliana Haushofera. V roce 1854 úspěšně dokončil studia na pražské akademii a následně pokračoval ve studiu na vídeňské malířské akademii. Zde byl jeho učiteli Karl von Blaas, Johann Nepomuk Geiger, Carl Wurzinger a Perger. Vídeňskou akademii absolvoval v roce 1857 s výtečným vysvědčením.

Po absolvování studií se rozhodl vydat na cesty po Evropě, navštívil Německo, Švýcarsko a projevoval silné vlastenecké cítění. V roce 1862 se zapojil do pražského Sokola a podporoval polské povstání v roce 1863. Odmítl nabídku středoškolské profesury ve Vídni a raději se vydal na další cesty. V letech 1863–1868 vyučoval kreslení v pražských vlasteneckých rodinách.

Waldhauser byl nejen výrazným malířem, ale také ilustrátorem, přispíval do časopisu Zlatá Praha. Jeho ilustrace byly plné vlasteneckého ducha a často doprovázely literární díla. V roce 1864 začal přispívat ilustracemi do Zlaté Prahy a Květů. Měl rovněž výrazný podíl na návrzích na kroje a aktivně se účastnil společenského a kulturního dění v té době.

Výtvarná tvorba Antona Waldhausera se pohybovala od historické malby k věnování krajinám, zejména jižním a východním Čechám a Moravě. Také vytvářel zimní motivy a portrétoval lidi. Zemřel 30. října 1913 v Havlíčkově Brodě, kde také spočívá na Olšanských hřbitovech v Praze.