Václav Rožánek, narozený 5. září 1913 v Písku, byl významným českým malířem, který se narodil a strávil většinu svého života v tomto městě. Studoval na reálném gymnáziu v letech 1924–1928, ale školu nedokončil a vyučil se strojním zámečníkem. I přesto, že zůstal věrný své profesi, bylo jeho srdce a vášeň vždy v umění.

Již od svých středoškolských let studií u profesora Josefa Velenovského začal Rožánek malovat a kreslit. Během druhé světové války zaznamenával městské motivy, lidi v kavárnách a na nádražích. Jeho malby zahrnovaly zátiší ovlivněná českým kubismem, krajinu okolo Písku a scény ze strojíren, kde pracoval.

Ve 40. letech jezdil Václav Rožánek pravidelně na konzultace k Emilu Fillovi a navštěvoval pražské výstavy. Od poloviny 50. let se stal jeho učitelem a přítelem malíř a pedagog Oldřich Smutný, který jej považoval za svého nejvýznamnějšího žáka. Díky Smutnému získal Rožánek krátký, ale významný studijní pobyt v Paříži.

Malířství bylo pro Rožánka základní životní potřebou, ačkoliv kvůli politické situaci mohl vystavovat jen sporadicky. Používal nekonvenční materiály, jako byl latex, asfaltový lak, tiskařské barvy a barvy emailové, kvůli nedostatku finančních prostředků. Struktury jeho obrazů připomínaly průmyslové materiály a byly ovlivněny zejména dílem Vladimíra Boudníka a Jeanem Dubuffetem.

Václav Rožánek zemřel 8. května 1994 v Písku. Jeho bohaté dílo zahrnuje kresby, akvarely, tempery, pastely, monotypy, suché jehly, asfalty a další kombinované techniky. Mnoho jeho obrazů je umístěno v Prácheňském muzeu v Písku, Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, Městském muzeu ve Volyni a Národní galerii v Praze.