Daniel Balabán (*1957) patří ke klíčovým osobnostem české výtvarné scény, na kterou vstoupil od poloviny osmdesátých let minulého století.

V letech 1979 - 1984 studoval v Praze na AVU u profesora Františka Jiroudka. Po dokončení studií se vrátil do Ostravy. Koncem 80. let založil se svým bratrem Janem, Hanou Puchovou, Jiřím Surůvkou a dalšími ostravskou uměleckou skupinu Přirození, se kterou uspořádal řadu alternativních výstav a happeningů.

Sametová revoluce umožnila jeho vstup na pole oficiálních galerijních institucí. V roce 1993 vystavoval například ve Špálově galerii v Praze a byl zařazen do okruhu finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Od roku 1993 do roku 2007 působil jako vedoucí ateliéru malby na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity a od roku 2008 tamtéž vede svůj malířský ateliér na Institutu pro umělecká studia.

V roce 2004 získal v habilitačním řízení AVU titul docent. V roce 2012 se stal laureátem Ceny Michala Ranného. O rok později byl jmenován profesorem v oboru malba.

V současné době vede Katedru malby na Fakultě umění Ostravské Univerzity. Je kmenovým autorem galerie Via Art v Praze.

Jeho dílo je součástí mnoha veřejných i soukromých sbírek jako například Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Moravská galerie v Brně, Galerie výtvarného umění v Ostravě a sbírce Richarda Adama.

Daniel Balabán se mimo klasickou malbu věnuje také tvorbě digitálních obrazů a fotografií.

Daniel Balabán, narozený 20. září 1957 v moravském Šumperku, je český umělec známý svými díly na ostravské výtvarné scéně a v českém umění obecně od poloviny osmdesátých let. Od roku 1962 trvale žije v Ostravě.

Studoval malířský ateliér profesora Františka Jiroudka na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1979 až 1984. V roce 2004 získal habilitaci. Mezi lety 1993 a 2007 vedl ateliér malby na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity, a od roku 2008 vede svůj vlastní malířský ateliér na Institutu pro umělecká studia.

V jeho raných dílech z poloviny osmdesátých let se prolínají témata hrůz reálného socialismu a sakrální motivy. Jeho obrazy jako Rozsévač (1986) a Poruba (1988) kombinují tyto prvky. Později se stal známým svými plátny, které reinterpretují klasickou křesťanskou ikonografii, například Ježíš (1992) a Sv. Kateřina (1993). Balabán často pracuje s ironizovanými sakrálními tématy, včetně obrazů jako Kancionál (1991) a Ježek v kleci (1991).

V jeho nedávných obrazech je religiozita více potlačena a zaměřuje se spíše na lidské postavy přemýšlející o smyslu života. Balabán často stylizuje tyto postavy do forem klasických uměleckých děl, jako jsou Myrónův Diskobol, Michelangelův David nebo Buddha. Navíc se věnuje tvorbě digitálních obrazů a fotografií.