Vladimír Preclík, český sochař, malíř, řezbář, spisovatel a vysokoškolský pedagog, se narodil 23. května 1929 v Hradci Králové. Jeho umělecký odkaz zahrnuje přes 800 soch a dvanáct knih. Byl také předsedou uměleckého spolku Mánes. Jeho díla jsou vystavena v Muzeu Vladimíra Preclíka na zámku v Bechyni a v Hradci Králové.

Vladimír Preclík se narodil v Hradci Králové a studoval na Vyšší škole sochařsko-kamenické v Hořicích a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Josefa Wagnera. Před vstupem na umělecké školy se věnoval řemeslu řezbářskému.

Jeho umělecká kariéra zahrnovala více než 80 samostatných výstav doma i v zahraničí. Jeho díla jsou součástí sbírek v krajských galeriích v České republice a významných muzeích v zahraničí, například v Centre Pompidou v Paříži a Middelheim v Antverpách.

V roce 1967 byl vybrán mezinárodním jury mezi největších 50 sochařů světa. Jeho monumentální dřevěný "Strom života" byl vystaven na světové výstavě EXPO '67 v Montrealu vedle jména takového umělce, jakým byl Picasso.

Vladimír Preclík byl také aktivní v kulturním a politickém životě. Byl jedním ze zakladatelů a organizátorů Mezinárodních sochařských sympozií v Hořicích. V roce 1989 podepsal petici kulturních osobností "Několik vět" na podporu iniciativy Václava Havla.

V roce 1990 byl jmenován profesorem sochařství na Vysokém učení technickém v Brně a stal se prvním děkanem nově založené Fakulty výtvarných umění. Také realizoval několik sochařských projektů, včetně pomníku T. G. Masaryka v Bystřici nad Pernštejnem.

Vladimír Preclík zemřel v roce 2008, ačkoliv jeho umělecký odkaz pokračuje ve významném díle, které obohacuje kulturní dědictví České republiky. Oceněním jeho práce jsou mimo jiné Cena města Brna v roce 1998, Zlatá medaile rektora VUT v roce 2000 a titul čestného občana města Hradce Králové in memoriam v roce 2017.