Hans Jörg Glattfelder, narozený v roce 1939 v Curychu, je významnou postavou konstruktivního a konkrétního umění. 

Jeho umělecký vývoj začal v 60. letech 20. století ve Florencii, kde čerpal inspiraci z avantgardních směrů, jako je op-art a kinetické umění. Glattfelder se proslavil především svými reliéfy z pravidelných barevných pyramid, které svědčí o jeho neustálé experimentaci a hledání nových formálních jazyků. Jeho práce se zaměřují na zkoumání vztahu mezi prostorem a povrchem, což vedlo k vývoji prvních průmyslově vyráběných reliéfů, zobrazujících hranolové tyče.

V 70. letech se Glattfelder začal intenzivně věnovat studiu vědeckých definicí prostoru, přičemž se zabýval teoriemi neeuklidovské geometrie. V roce 1977 představil koncept "neeuklidovské metafory", který využívá čtyřúhelníkové obrazové nosiče rozdělené do sbíhajících se barevných polí a linií, vytvářející iluzi nakloněných a perspektivně zkreslených formátů. 

Jeho díla reflektují napětí mezi racionálním a smyslovým, zatímco se snaží o "vidění vidění", což umožňuje divákům prožít sugestivní vizuální zážitky. Poetická síla Glattfelderových prací leží ve schopnosti evokovat formy, které překračují hranice konkrétního zobrazení a otevírají prostor pro nové vizuální interpretace.