1892

olej na lepence

17 x 29 cm

nesignováno

rámováno

Vystaveno na výstavě Krasoumné jednoty v Praze

1856-1913

Rudolf Otto rytíř Ottenfeld se narodil ve Veroně. Byl synem majora c.k.rakouské armády Rudolfa Ottenfelda, který padl roku 1866 v bitvě u Hradce Králové. Absolvoval reálnou školu, v dalším studii pokračoval v letech 1874–1881 na vídeňské malířské akademii u prof. Karla Wurzingera, K. L. Müllera a J. M. Trenkwalda. V roce 1881 opustil Ottenfeld vídeňskou Akademii a podnikl studijní cesta do jižní Dalmácie. V roce 1882 se přestěhoval do Mnichova, kde zůstal a do roku 1893. Z Mnichova se v roce 1893 vrátil do Vídně, kde setrval do roku 1900. Mezitím podnikl další studijní cesty do Dalmácie, Bosny a Hercegoviny, dále do Cařihradu, Malé Asie a na Kavkaz. Zúčastnil se srbsko-bulharské války v srbském hlavním táboře. V roce 1900 přijal nabídku malířské Akademie v Praze na uvolněné místo profesora krajinářské školy po zesnulém J.Mařákovi. V Praze zůstal až do své smrti. Ottenfeldovy nejoblíbenějšími motivy byla vojenská tematika, bitvy a útoky jízdy. Často také maloval obrazy ze života Černohorců a z Orientu. Za své dílo byl Ottenfeld vícekrát vyznamenán na výstavách v Praze, ve Vídni, Antverpách a Berlíně státními medailemi. Roku 1897 získal Reichelovu uměleckou cenu. Byl spoluautorem díla „Rakousko-Uherská monarchie slovem i obrazem“ a ilustroval nedokončené dílo „Rakouská armáda“. U prof. Ottenfelda dokončila studia poslední generace žáků prof. J. Mařáka: Stanislav Lolek, Ota Bubeníček, Augustin Satra, Josef Král a Karel Langer. Mezi jeho další významné žáky patřili např. Jaroslav Šetelík, František Cína Jelínek, Josef Štolovský, Karel Vik, Oldřich Koníček, Adolf A. Zahel, Vilém Kafka, František Hoplíček a Vincenc Beneš.