1919 Praha - 1981 Praha. Malíř, sochař, grafik. Studoval na UK v Praze, VŠUP a soukromě u Em. Frinty. Téměř výhradně se věnoval technice olejomalby. Mezinárodního uznání dosáhl jako scénograf Radokova filmu Johanes doktor Faustus, jemuž byla udělena Velká cena benátského filmového festivalu.

Vlastimil Beneš se narodil 3. října 1919 v Praze. 

Studoval na klasickém gymnáziu v Praze-Žižkově v letech 1935–1939 a roku 1939 nastoupil na obor obecné historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po uzavření českých vysokých škol nacisty pracoval jako dělník v loděnicích v Praze a soustředil se na uměleckou tvorbu. V letech 1940–1943 navštěvoval soukromou školu kreslení Emanuela Frinty. Roku 1943 byl povolán na nucené práce v Německu, po návratu se věnoval malbě a vstoupil do spolku Štursa.

První samostatnou výstavu měl v roce 1956 v Divadle D 34 a o rok později (1957) se stal členem Skupiny Máj 57. Ve svém raném období se zaměřoval na akvarel, později upřednostnil olejomalbu. Hlavními tématy jeho děl byly krajiny české a evropské, obrazy průmyslové krajiny a periférie Prahy. Vedle malby tvořil sochy, často z polychromovaného dřeva, a navrhoval loutky.

Beneš vystavoval v Česku i zahraničí, například v Berlíně, Vídni a Londýně, a jeho díla jsou zastoupena v Národní galerii v Praze i dalších institucích. 

Zemřel 17. září 1981 v Praze.