Basic info
technika | tempera na kartonu |
rozměr | 49 x 65 cm |
signatura | PD P. Kotík |
rám | rámováno, pod sklem |
autor | 1889 - 1970 |
About
Posoudila a pravost díla potvrdila PhDr. Iva Mladičová. Posoudil a pravost díla potvrdil Ing. Arch. Martin Kotík. Leitmotivem Kotíkova díla byla existence člověka v jeho složitých mezilidských vztazích. Od padesátých let se u něj začala objevovat ovšem i nefigurativní témata, ve kterých nechal promlouvat surrealismus, např. cykly Živly nebo Děs. Výrazně v nich vystupují jednoduché tvary a barevnost. Závěr jeho tvorby pak celý patřil abstrakci. Uznání dosáhl zejména v šedesátých letech, kdy se těší jeho dílo značné publicitě i obecného přijetí širokou veřejností. Dnes patří k respektovaným a sběratelsky oblíbeným autorům. Skupinový portrét s názvem „Odpočinek” je příkladem tendence geometrizujícího kubismu, ke kterému se Kotík přiklonil v průběhu dvacátých let. Zároveň ovšem ještě stále nese jemné náznaky fauvismu, neboť Kotíkova barevnost je stále velice výrazná. Především ve figuraci postav pak vidíme výraznou redukci a značné zjednodušení obrazové struktury. Místo detailního vykreslení Kotík spíše jednotlivé tvary naznačuje jednoduchými liniemi a barvy nanáší ve větších plochách, což má za následek ostré přechody mezi světelnými kontrasty. Důmyslné je rovněž malířovo propojení žánrů. Všimněme si kubistického zátiší s jablky a džbánem v pravém dolním rohu. Obdobná díla se na našich a dalších prestižních aukcích objevují pouze výjimečně a draží se v rozmezí 400 000 – 500 000 CZK.
Author
Kotík Pravoslav se narodil 1. května 1889 ve Slabcích u Rakovníka a zemřel 14. ledna 1970 v Praze. Byl to český malíř, grafik a ilustrátor. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze pod vedením profesorů, jako byli Emanuel Dítě, Karel Vítězslav Mašek a Jakub Schikaneder. Složil také zkoušku na Akademii výtvarných umění u Jana Preislera, která mu umožnila vyučovat na středních školách.
Jeho dílo bylo v počátcích ovlivněno fauvismem a expresionismem, ale později se inspiroval kubismem a neoklasicismem. Zajímal se především o člověka a jeho mezilidské vztahy, často zobrazoval ruch velkoměsta, kavárny a restaurace.
Vystavoval v mnoha renomovaných galeriích, například v Topičově salonu nebo v Rudolfinu v Praze. Přes svou izolaci v padesátých letech, kdy nesměl vystavovat, získal v roce 1965 titul zasloužilý umělec. Byl členem různých výtvarných skupin a cestoval po Evropě, včetně Francie, Belgii a Německa, kde čerpal inspiraci pro svou tvorbu.