Biblická epizoda ilustrovaná janovským malířem Oraziem de Ferrari zobrazuje židovskou královnu Ester vyčerpanou třemi dny půstu, v náručí svého manžela, perského krále Ahasvera, kterého žádá o zrušení verdiktu smrti každého člena židovského národa (Est. V, 1-2). Zde ji král s gestem něhy a starostlivosti bere do náruče aby ji utěšil a povzbudil, aby se mu svěřila se svými bolestmi. I dvě mladé služky se ji snaží podpořit. Z pozadí vycházejí dvě temné postavy: jednou z těchto dvou postav je možná Mordecai, který vychoval Ester jako svou dceru, a který mladou ženu přesvědčil, aby zasáhla jménem svého lidu. Tento biblický příběh inspiroval práci mnoha malířů šestnáctého a sedmnáctého století, a to i proto, že byl silně propagován v době Tridentského koncilu, protože jako by předznamenával přímluvu Marie při posledním soudu, a navíc symbolizuje boj za svobodu. Je to však také milostný příběh: mezi všemi dívkami Ahasverovy vlády si ve svém paláci Susa vybral Ester za svou královnu, protože „miloval ji víc než všechny ostatní ženy a ona v jeho očích našla milost a přízeň víc než všechny ostatní panny “(Est. II, 16–18). Námět proto nabízí příležitost vyjádřit pestrou škálu pocitů a také příležitost namalovat královská roucha a klenoty na pozadí scénografických kulis knížecího paláce. Orazio de Ferrari, žák Andrea Ansalda (1584-1638), je jedním z nejslavnějších umělců janovského baroka. Jeho styl je charakterizován jako „naturalistické baroko“, ovlivněné Caravaggiovským realismem a vlámskou tradicí, kterou do Janova přinesl Anthony Van Dyck. Inscenace postav v tomto obraze vytváří divadelní dojem a dokonale odpovídá vkusu barokní éry, zejména teatrálností postav, pompézností bohatých kostýmů té doby a architektonickou velkolepostí. Obraz odpovídá zralosti umělce sahající do padesátých let osmnáctého století. Odborný posudek vypracovala Dr. Anna Orlando v červnu 2021