Vídeňský umělec se v mladém věku přestěhoval do Itálie a v roce 1667 přišel do Benátek, kde získal vzdělání od Johanna Carla Lotha. Byl pravděpodobně Lothovým prvním rakouským žákem a pracoval ve své dílně asi 12 let, než se kolem roku 1680 vydal do Říma a mohl zde rozvíjet svůj elegantní malířský styl, kombinující benátské tenebrismo a klasicistní malířský styl Carla Marattiho. V roce 1683 byl přijat do Congregazione Virtuosi al Pantheon a v roce 1686 do Accademia di San Luca. V roce 1688 ho vévoda Savoyský povolal do Turína.

Svatý Jeroným sedí opřený o levou paži a se skloněnou hlavou hledí na malý krucifix, který drží v levé ruce. Pravou ruku si oddaně pokládá na hruď. Horní polovina těla je nahá, od pasu dolů tělo kryje červený plášť. Atletické tělo starého muže vykazuje známky stáří, jako jsou vrásky a povislá kůže. Vpravo za Jeronýmem je otevřeno Písmo svaté, které přeložil z řečtiny do latiny. Pozadí je tmavé, vpravo se pravděpodobně zvedá skála. Ikonografie kajícího se Jeronýma zpravidla zobrazuje světce jako poustevníka v divočině. Obraz sleduje typ zobrazení, který byl ovlivněn Carlem Lothem a několikrát se měnil jeho studenty, zejména Johannem Michaelem Rottmayrem, Hansem Adamem Weißenkircherem a Danielem Seiterem. Všichni zobrazili konkrétní postavu sv. Jeronýma jako staršího muže s plnovousem a napůl nahého. Na tomto Jeronýmově obraze je jasně dána benátská tradice s figurálním typem Carla Lotha, ale je zde i určitá římská elegance a vznešenost, kterou nese mnoho dalších Seiterových děl. Přisuzování tohoto obrazu Danielu Seiterovi je stylisticky důkladně odůvodněno. Znalecký posudek Dr. Johann Kronbichler, 9. června 2021