Agnesa Sigetová, slovenská výtvarnice, se narodila v roce 1939 v Behyncích. Studovala na Vyšší škole výtvarných umění v Bratislavě v letech 1958–1965, kde se zaměřila na krajinářství a figurální malbu pod vedením profesora J. Želibského.

Debutovala v roce 1966 v Galerii mladých, ale v roce 1971 byla nucena téměř úplně přerušit výstavní činnost a věnovat se knižní ilustraci. V období od roku 1972 do 1978 destruovala mnoho svých prací, které nebyla spokojena, a reagovala tak na nátlak doby. K výstavám se vrátila až v devadesátých letech. Byla členkou Slovenské výtvarné únie a Společnosti volných výtvarných umělců.

Agnesa Sigetová absolvovala studijní cesty do různých evropských zemí a USA, a její tvorbu ovlivnily choroba a náročné rodinné prostředí, což ji předurčilo k životu s pocitem samoty. Pro ni však samota znamenala inspirativní stav mysli a ducha, a zároveň ochranu před vnějším světem. Výtvarné umění se pro ni stalo únikem a způsobem, jak vyjádřit svobodu.

Tvorba Agnesy Sigetové prošla třemi hlavními obdobími. V letech 1962–1980 vytvářela díla s ponurou atmosférou a dramatickými akordy, postupně přecházela k výrazné stylizaci tvarů a nadsázce. Druhé období (1981–1990) bylo inspirováno reálným světem a jejím okolím, vznikala surrealistická díla s náhodně zoskupenými předměty v imaginárním prostoru. V poslední fázi tvorby (1991–2004) se často objevoval motiv setkání člověka se ptákem.

Její tvorba reflektovala filozofii existencialismu, a v rámci svého duchovního nadšení experimentovala s různými médii, jako jsou videofilm, fotografie a koláže. Agnesa Sigetová se snažila vytvářet výtvarná díla, která demonstrovala agresivitu a násilí v anonymitě člověka. V její tvorbě byl patrný motiv zániku a absurdity lidského života, smrti a umění. Zemřela v roce 2004 v Bratislavě.