Ouhelova 90. léta bývají označována jako čas obrazu. Po vleklé nemoci, která ho postihla v roce 1981 a na více než rok jej vyřadila z práce, začal jezdit na ozdravné pobyty k moři a tamní slunce mu vlilo novou krev do žil. Vrací se v plné síle, naplněn životní energií a radostnými barvami na paletě a obrazy z přelomu 80. a 90. let jsou plné šťavnatého ovoce, rašení a léta. Obdobnou kompozici nabízí například plátno Čas švestek (1992) a do stejného tématického celku náleží i Černý rybíz (1988), Kiwi (1989), Paprika (1989) a mnohé další obrazy. Ivan Ouhel si užívá života plnými doušky, maluje setkání, piknikové deky, a bující vitální krajinu. Celá stěna jeho ateliéru je pokryta barevnými otisky jeho prstů, jak netrpělivě zkouší, jestli je barva suchá a zda může pokračovat v díle. K návratu do klidné a meditativní polohy dochází na sklonku 90. let.