Dielo zachytáva širšiu krajinársku panorámu tatranskej krajiny s výraznými figurálnymi štafázami. V kompozícii dominuje veľká lúkapasienka, kde honelník s palicou na pleci sprevádza Važtianku.

Jan Hála, křtěný Jan Antonín, se narodil 19. ledna 1890 v jihočeském městě Blatná. Absolvoval obecnou školu v Blatné a následně gymnázium v Českých Budějovicích, kde v roce 1909 maturoval a odešel studovat do Prahy. Krátce studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii a soukromě se školil v malířské škole F. Engelmüllera. V letech 1910-1916 studoval na pražské malířské akademii u profesorů V. Bukovce a M. Pirnera.

Po absolvování akademie se věnoval převážně krajinomalbě v rodném kraji. Roku 1922 navštívil Most, kde se inspiroval hornickou prací a vytvořil díla s tímto motivem. O rok později zavítal na Slovensko a navštívil podtatranskou obec Važec. Byl okouzlen krajinou a blízkým okolím a rozhodl se zůstat zde po zbytek svého života. Roku 1925 se stal členem Spolku slovenských výtvarných umělců a o rok později byl ve Važci spoluzakladatelem "Tovarišstva výtvarných umění Tatran".

Jan Hála zemřel 17. května 1959 ve Važci.