Basic info
technika | tužka, papír |
rozměr | 59 x 41 cm |
About
Author
František Bílek, významný český umělec období secese, se narodil 6. listopadu 1872 v Chýnově. Jeho umělecký odkaz zahrnuje rozsáhlou tvorbu v oblasti grafiky, sochařství, architektury a užitého umění, a je silně ovlivněn náboženským cítěním a secesním stylem.
Mládí Františka Bílka bylo poznamenáno jeho brzkým projevem uměleckého nadání. Absolvoval gymnázium v Táboře a následně studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Maxmiliána Pirnera. Kvůli vrozené oční vadě, která mu ztěžovala rozeznávání některých barev, přešel na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde se věnoval studiu sochařství.
Jeho umělecká kariéra získala na rozletu poté, co obdržel stipendium od mecenáše Vojtěcha Lanny mladšího a odjel v roce 1891 do Paříže, kde studoval na soukromé Colarossiho akademii u profesora Jean-Antoine Injalberta. V Paříži se seznámil s dalšími českými umělci, jako byli Alfons Mucha, Luděk Marold nebo Vojtěch Hynais, a začal tvořit díla inspirovaná náboženským cítěním, například Golgota – hora lebek či Orba je naší viny trest. Navzdory prvotnímu nepochopení a odmítnutí ze strany stipendijní komise se Bílek stal uznávaným umělcem.
V Praze Bílek vystavoval na významných místech, a to nejen sochy, ale i obřadní předměty pro Církev československou husitskou, ke které konvertoval v roce 1921. Navrhl také několik venkovských staveb, hřbitovů a částí obytných sídlišť. K jeho významným dílům patří i Bílkův dům v Chýnově, který slouží jako muzeum s expozicí jeho tvorby.
Bílkovo umělecké dílo je považováno za jedinečné, netradiční a hluboce ovlivněné náboženským mysticismem. Jeho tvorba zahrnuje sochy, grafiky, kresby, ilustrace a architektonické návrhy, které se vyznačují symbolickým pojetím a působivou expresivitou.
František Bílek zemřel v roce 1941 v Chýnově, kde je také pohřben pod svou monumentální sochou "Modlitba nad hroby".