Stará Říše : Marta Florianová, 1925. -- 191 stran. -- Brožováno. -- (edice Dobré dílo ; 84. svazek).

Vydáno v počtu 300 exemplářů na velínu, tento výtisk má číslo 202.

V Sáňkově soupisu pod číslem 754.

Léon Bloy byl francouzský katolický spisovatel, esejista, autor pamfletů a básník, narozený 11. července 1846 v Périgueux. Jeho rodiče byli z různých světů: otec, inženýr Jean Baptiste Bloy, byl volnomyšlenkář, zatímco matka Anne-Marie Carreau byla hluboce věřící. Tato rozmanitost prostředí ovlivnila Bloyův život a dílo.

Léon Bloy nedokončil studium na lyceu a zkoušel se v kresbě a psaní dramat. Po přestěhování do Paříže v roce 1864 pracoval jako kreslíř a později jako železniční úředník. Setkal se s pařížskou bohémou a v roce 1869 se seznámil s Julesem Barbey d'Aurevilly, což vedlo ke stálému návratu ke katolické víře.

Bloy se angažoval v literárních kruzích a spolupracoval s různými časopisy. Jeho život byl poznamenán tragédiemi a ztrátami, včetně smrti několika blízkých osob, což ho uvádělo do stavu krajní nouze. Se svými názory si často stával proti mnoha spisovatelům a osobnostem své doby, což vedlo k roztržkám a konfliktům.

V roce 1890 se oženil s Johanou Molbechovou, dcerou dánského básníka Christiana Molbecha, a měli spolu čtyři děti. Bloyovo životní období bylo charakterizováno finančními potížemi a obdobím krajní nouze, ale i podporou několika přátel, kteří se snažili zmírnit jeho bídu.

Bloyovy spisy byly přeloženy do různých jazyků, a mezi jeho prvními překladateli byl i Josef Florian, který podporoval Bloye i finančně. Bloyova dcera Veronika se později provdala za českého hudebníka O. A. Tichého, čímž se spojilo dílo tohoto francouzského spisovatele s českým prostředím.

Zemřel 3. listopadu 1917 v Bourg-la-Reine.