Praha : Fr. Borový, 1929. -- 58 stran. -- (edice Soubor veršů ; II). -- Pevná kožená vazba se zlacenou ořízkou.

Úprava a vazba František Kysela.

Vydání v počtu 600 výtisků na ručním papíře, tento výtisk má číslo 32.

Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek, se narodil 25. února 1877 v Kokovicích jako syn rolníka a starosty Františka Bernáška a Rosalie Horové. Měl nevlastního bratra Josefa a čtyři vlastní sourozence: Františka, Marii Černou, Aloise a Jaromíra. Roku 1915 se oženil s Annou Wagenknechtovou a měl s ní dva syny: Jaromíra a Prokopa.

Své vzdělání zahájil na gymnáziu ve Slaném a od tercie studoval na arcibiskupském konviktu v Příbrami, kde v roce 1896 odmaturoval. Následně se přestěhoval do Prahy a zahájil studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Studium však nedokončil, avšak postupně zastával několik úřednických pozic.

Karel Toman se stal známým jako představitel tzv. generace anarchistických buřičů. V Praze se seznámil s anarchistickými skupinami spojenými s časopisem Nový kult. Během svých cest po Evropě, konkrétně Německu, Nizozemsku, Anglii a Francii, psal reportáže do českých anarchistických časopisů. Kromě toho publikoval překlady a literární kritiky v časopisech Niva, Lumír a Lípa.

V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, kde pracoval až do roku 1917. Během první světové války působil jako redaktor Národních listů. Po válce zaujal pozici v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami. Roku 1925 odešel do penze kvůli srdečnímu onemocnění a nakonec zemřel 12. června 1946 v Praze.