Praha : Gramofonové závody, n.p., 1958. -- 42 stran, 9 litografií. -- Volné listy v přebalu.

Verše, věnované k desátému výročí založení Divadla hudby v Praze, vyzdobili původními litografiemi Max Švabinský, Josef Liesler, Jiří Švengsbír, Václav Sivko, Ota Janeček, Mario Stretti, Karel Müller, Kamil Lhoták a Jaroslav Lukavský.

Verše napsali Kamil Bednář, František Branislav, Miloslav Bureš, Vladimír Holan, Jan Noha, Ladislav Stehlík, Vladimír Thiele a Vilém Závada.

Úvod napsal Jaroslav Šeda. 

O vydání pečoval Milan Friedl.

Tištěno na ručním maršovském papíře.

Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský, se narodil 17. září 1873 v Kroměříži.

Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině. V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval do roku 1896. Ve stejném období tvořil symbolismem inspirovaná díla jako Splynutí duší (1896) nebo triptych Touha – Pocit blaženosti – Rozkoš (1896). Grafické techniky se naučil později u Julia Mařáka a rytce Eduarda Karla. Po návratu do Prahy se začal více věnovat olejomalbě a vytvořil obrazy zachycující krajinu a přírodu v okolí vesničky Kozlov u České Třebové. Ve vestibulu Zemské banky na Příkopech namaloval dvě velké kompozice s motivem české země a blahobytu. Významné místo v jeho tvorbě zaujímala grafika, a v roku 1910–1927 byl profesorem grafiky na Akademii.

Zemřel 10. února 1962 v Praze.