Robert Guttmann se narodil 20. dubna 1880 v Sušici. Dětství strávil v rodné Sušici a do obecné školy chodil v Plané nad Lužnicí. Dva roky studoval na reálce v Českých Budějovicích, ale po opakovaných konfliktech se vrátil domů, kde se měl připravovat na kupecké povolání. Od mládí miloval přírodu, květiny a zvířata, především koně, a pro svou zasněnou povahu byl nazýván „vesnickým poetou”.

V roce 1895 se přestěhoval do Prahy, kde navštěvoval Bergmannovu obchodní školu. Zároveň rozvíjel svůj talent na malování a několik let navštěvoval soukromou malířskou školu krajináře Aloise Kirniga. Setkání s židovským národním hnutím, které se stalo jeho životní vášní, ovlivnilo jeho další směřování. Navštěvoval přednášky studentského spolku „Makkabi” a v roce 1897 se pěšky vydal na I. sionistický kongres v Basileji.

Guttmann se v roce 1923 věnoval soubor svých prací prezidentu T. G. Masarykovi. V meziválečné Praze byly jeho komentáře, fotografie, karikatury a reprodukce obrazů často publikovány v pražských listech. Byl známý svou nezávislostí a svobodným tvůrčím projevem.

V létě často podnikal dálkové pochody na sionistické kongresy a navštěvoval různé židovské organizace a komunity, zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Po okupaci Československa v roce 1939 se jeho život dramaticky změnil. Mohl navštěvovat pouze židovskou kavárnu Roxy v Dlouhé ulici a většinou zůstával uzavřen ve své komůrce.

V říjnu 1941 byl zařazen do prvního transportu z Prahy do lodžského ghetta. Zde život pro něj, cestovatele a umělce, byl nesnesitelný a propadl apatii. Robert Guttmann zemřel hlady 14. března 1942 v Lodži.