Ve 20. letech 20. století studoval Italo Primi na Accademia Ligustica di Belle Arti v Janově. Jeho učitelem byl sochař Guido Galletti, který se nejvíce proslavil svou 2,5 metru vysokou podvodní sochou ,,Cristo degli“ abissovztyčenou v roce 1954 poblíž ligurského pobřeží. V umělecké kariéře Itala Primiho můžeme vysledovat mnoho důležitých událostí evropských dějin umění 20. století. Jeho raná tvorba byla ovlivněna expresionismem, poté však prošel fází, v níž se obrazové prostředky stávaly stále autonomnějšími. Ve svých pozdějších dílech vytvářel reliéfy a obrazy, které byly zcela nereprezentativní. Ve svém zkoumání obrazového prostoru i prostoru diváka a v integraci časového okamžiku sdílí podobnost se skupinami umělců Gruppo N a Gruppo T, založenými v Padově, respektive v Miláně v roce 1959. Primiho dílo je dnes do značné míry zapomenuto, nejspíše proto, že Primi tvořil na vlastní pěst, mimo umělecká centra a známé umělecké skupiny, přestože během svého života prezentoval svá díla na mnoha výstavách (mimo jiné také na Quadriennale Nazionale d‘Arte v Římě). V jeho rodném městě Rapallo dodnes umělce připomíná oblíbená památka Fontana der Polipo, pro kterou vytvořil velkou chobotnici z bronzu. ITALO PRIMI Italo Primi byl italský malíř z Ligurského regionu, který vytvořil významné dílo a žil v ústraní. V 60. letech 20. století začal vytvářet konstruktivistická a betonová díla na papíře a maloval také dřevěné reliéfy, které jsou poznamenány aspekty kinetického umění, minimalismu a op-E39artu. Na těchto reliéfech se projevuje živá, hravá interakce mezi světlem a stínem a mezi neměnným povrchem pozadí a mobilními prvky umístěnými před ním.