sign. zezadu PD Viková 2022, zezadu UD Blue + White, každý díl sign. LD Viková 2022, glazovaná keramika, dřevo, 37 × 37 × 14 cm

Konstantou tvorby Jindry Vikové je pozornost k lidské figuře, a to jak k celé postavě, tak i k jejím izolovaným fragmentům. V první řadě jde o náměty hlavy, tváře nebo její siluety. Cestu k nim si našla již jako mladá umělkyně, když v glazovaných keramických podobiznách z konce 70. let poprvé navázala na dlouhou tradici sochařské busty. Neportrétuje osoby, zpodobuje člověka v jeho obecných rysech, v pohledu, gestu či postoji, kterými lze navenek, vědomě i nevědomky, zprostředkovávat vnitřní stavy a další obsahy. K lidskému obličeji jako k obecnému vyjádření lidských stavů a emocí se průběžně navrací dodnes. Jiří Ptáček, Jindra Viková – Hliněná žena, Alšova jihočeská galerie 17. 9. 2021 – 2. 1. 2022, Katalog výstavy.

Jindra Viková, narozena  2. února 1946 v Praze, je významná česká sochařka, keramička, malířka, kurátorka a pedagožka. Pochází z rodiny bankovního úředníka, kde oba rodiče a starší sestra projevovali výtvarný talent. Studovala na Střední odborné výtvarné škole v Praze a následně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru keramiky u prof. Otto Eckerta, kde studium dokončila v roce 1970. V roce 1968 se provdala za elektroinženýra Pavla Baňku, s nímž má dceru Markétu.

Jindra Viková začala výstavně vystupovat v roce 1973, kdy byla vybrána do mezinárodní soutěže umělecké keramiky v italské Faenze. Následujícího roku měla první samostatnou výstavu v Malé galerii Československého spisovatele v Praze. Během své kariéry obdržela několik ocenění, včetně Zlaté medaile na mezinárodních keramických soutěžích ve Faenze (1984), Grand Prix na Trienále porcelánu v Nyonu (1986) a ocenění na mezinárodním uměleckém festivalu v Bagdádu (1988).

Od roku 1986 se pravidelně účastní mezinárodních keramických sympozií a výstav. V roce 1992 byla pozvána na konferenci americké organizace sochařů a keramiků ENSICA v USA. V letech 1993 a 1994 působila jako hostující pedagog na uměleckých školách v USA. Následující roky strávila na různých sympoziích a výstavních akcích v zahraničí, včetně Turecka, Dánska, Polska, Itálie, Slovenska a Německa.

Po roce 1998 se Viková zúčastnila dalších mezinárodních sympozií a přednášela na univerzitách v USA. V roce 1997 absolvovala šestiměsíční rezidenční pobyt v Sitka Center for Art and Ecology v Oregonu, který ovlivnil její další tvorbu. Po návratu do Česka v roce 1998 začala pracovat s drátěnými siluetami, které nahradily keramické materiály.

Jindra Viková je známá pro svou širokou škálu sochařských děl, která zahrnují práce s porcelánem, kameninou a drátem. Její tvorba zahrnuje figurativní kompozice, portréty, asambláže a reliéfy. Kromě vlastní tvorby se věnuje také pedagogické činnosti a je členkou mezinárodních uměleckých porot. Její díla jsou součástí mnoha sbírek a výstav po celém světě.