Práce „Zánět paměti“ pro mne znamená setkání neukončené prožité zkušenosti a všeho, co prožíváme teď. Nesetká-li se minulost s přítomností, neohlédneme-li se za sebe, na cestu, po které šli naši předchůdci, zcepeníme ve strmém pádu. Kolektivní paměť si už udělala pohodlí a zatvrzuje se a zánět paměti se stane chronickým. Neukončenost minulé zkušenosti nás bude stále vracet k bolestivé minulosti, bude ji nově tragicky rekonstruovat а stín přítomné zkušenosti bude splývat se stínem minulosti. Ale my přece chceme postupovat kupředu, proto je diskuse o tom, co jsme prožili a co prožíváme, velmi důležitá. Uchování paměti o Sandarmochu dnes znamená právě ono setkání minulosti a přítomnosti a dává podnět k debatě o životech, které lidé žili a žijí teď, o volbě cesty, před kterou stojí dnešní člověk. Je to setkání osobních příběhů, jež můžeme znát nebo o nichž se jen dohadujeme, které však zcela určitě byly, přestože se mohou jevit jako odosobněné. Na konci je ale zdroj světla, které tyto stíny zvýrazňuje, a k němu musíme jít.

__________________________| English version |__________________________

To me, Inflammation of Memory means an encounter between the unfinished past experience and everything we are experiencing now. If the past does not meet the present, if we do not look back at the path our predecessors walked, we will freeze in a vertical fall. Collective memory has already made itself comfortable, is solidifying, and the inflammation of memory will turn chronic. The unprocessed past experience will keep on pushing us back to the painful past, forcing us to reconstruct it newly and tragically, and the shadow of the present experience will merge with the shadow of the past. Yet, we do want to move forward – this is why a debate on what we have experienced and are experiencing is so important. Today, keeping the memory of Sandarmokh is precisely the encounter between the past and the present, and opens the debate about the lives people lived and are living now; about the choice of the path that people of today face. It is an encounter between personal stories we can know or guess, which certainly existed although they may seem depersonalized to us. At the end, however, there is a source of light that highlights the shadows, and we must proceed towards it.