K. J. Erben - Zlatý kolovrat (návrh k vitráži), rok 1988, malba na skle, signováno a datováno na rubu J. Jíra 88, rozměry malby 65 x 26 cm, celkové rozměry s rámem 67 x 28 cm, velmi dobrý původní stav, autorská adjustace.

Provenience: Významná privátní sbírka českého výtvarného umění z 2. poloviny 20. století.

Znalecký posudek: PhDr. Rea Michalová, Ph. D.

Z posudku: Dílo „Zlatý kolovrat (K. J. Erben)“ je autentickou, výrazově sugestivní, motivicky a materiálově ojedinělou prací Josefa Jíry, jednoho z nejznámějších a nejžádanějších umělců generace, která nastupovala na scénu v padesátých letech a hrála klíčovou roli při opětovném navázání na přerušenou tradici vývoje českého moderního umění. Jíra nebyl apollinským typem umělce, jeho tvůrčí ruku vedla dionýská síla. Jeho vrcholná díla i přes temnou expresivitu nezůstávají pouhým emotivním výlevem, přes svoji bolest jsou hluboká. Jíra vyjadřuje, sdílí společnou existenciální zkušenost. Vždyť jeho duchovními učiteli byli Jákob zápasící s andělem a Job, hlavní spřízněnci výrazem pak Marc Chagall, Georges Rouault a samozřejmě Jan Bauch, s nímž se přátelil.
Návrh k vitráži „Zlatý kolovrat (K. J. Erben)“ je dílem fascinujícím svou ojedinělou baladickou tematikou a expresivně syrovou výtvarnou formou, která se spojila s „průzračností“ techniky sklomalby v maximálně přesvědčivý výtvarný celek.
Technika vitráže nebyla Josefu Jírovi v době, kdy vytvořil předložené dílo, neznámá. Měl tehdy za sebou například úspěšnou realizaci vícedílné vitráže pro brasserii hotelu Intercontinental v Praze (1973, spolupráce arch. F. Cubr, současný stav neznámý) nebo dvě monumentální kompozice pro budovu československého zastupitelství v Tokiu (1978, arch. spolupráce J. Louda). Dalo by se říci, že technika sklomalby dokonale vyhovovala jeho malířskému naturelu, kdy pronikání světla skrz skleněné tabule umocňovalo mocné kvality Jírova kolorismu.
Obrazy Josefa Jíry lze označit jediným slovem: balada. Pojem málo užívaný v dějinách malířství, ale známý spíše z literatury. Snad proto se Jíra stal nejlepším výtvarným interpretátorem Erbenovy Kytice (na ilustracích a grafických deskách pracoval zejména v roce 1987). V roce 1988 se mu pak naskytla ojedinělá příležitost vyzdobit gotickou zámeckou kapli v Liberci vitrážemi na motivy Erbenovy Kytice (jednalo se o 6 oken, arch. spolupráce P. Švancer). Právě v této souvislosti vzniklo také posuzované dílo.
Ztvárňuje pátou baladu ze sbírky a jednu z nejznámějších (byla pojata i do filmové verze Kytice). Začíná optimisticky a radostně, postupně je více a více ponurá, končí ale opět víceméně šťastně. Využívá klasického pohádkového motivu živé vody, která způsobí, že useknuté části k tělu přirostou a tělo oživne. Nejobecněji tematizuje motiv viny, vykoupení a pokání.
K finální realizaci Jírovy vitráže bohužel nedospěly. Autora hluboce zasáhlo, když roku 1989 byly jeho téměř hotové návrhy investorem Skloexport, a. s., zamítnuty. A tak alespoň návrhy, jako je posuzovaná práce „Zlatý kolovrat“, dokládají skutečnost, že Jírova malba se zvoleným námětem hluboce souzněla: je totiž jakousi erbenovskou poezií beze slov, která oslovuje diváka přímo, bez tlumočníka. V Jírových dílech, stejně jako v Erbenových baladách, je obsažen svět s nadčasovými symboly i lidskými dramaty, mytologií i historií, emotivní vášní i obecnými pravdami.

Josef Jíra se narodil 11. října 1929 v Turnově. Pocházel z rodiny krejčovského mistra. Jeho vzdělání začalo na šperkařské škole v Turnově, kde se specializoval na rytí diamantů. Později pokračoval ve svém studiu na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze, kde byl studentem profesorů Miloslava Holého, Otakara Nejedlého a Vlastimila Rady. Po určité době opustil AVU kvůli své kariéře v lyžování, ale po úrazu se ke studiu vrátil.

Jíra byl známý jako vynikající český malíř, grafik a ilustrátor. Jeho malířská tvorba byla silně ovlivněna prací s drahými kovy a evropským expresionismem. Ve své tvorbě kombinoval vzpomínky, mystiku, přírodu a ruch velkoměsta. V průběhu své kariéry podnikl mnoho cest, během kterých navštívil Sovětský svaz, Paříž, Bejrút, Damašek, Itálii, Francii, Španělsko, Gruzii, Arménii a Kubu. Tyto cesty ovlivnily jeho umění, zejména v používání různých materiálů a technik, jako jsou koláže a asambláže.

V 80. letech 20. století zrealizoval svůj celoživotní sen vybudováním galerie výtvarného umění v Boučkově roubeném statku na Malé Skále, kde shromáždil díla více než 80 českých umělců. Navíc, Jíra obnovil a zdobil kapli sv. Vavřince na Malé Skále sérií obrazů Křížové cesty. Také vytvořil dřevěný Betlém v nadživotní velikosti pro Kryštofovo údolí.

Během své kariéry získal mnoho ocenění, vystavoval svá díla na řadě samostatných i skupinových výstav a byl spoluautorem vitráže pro hotel Intercontinental v Praze. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha galeriích v České republice, na Slovensku a v Puškinově muzeu v Moskvě. V roce 2004 vydal svou monografii.

Josef Jíra zemřel 15. června 2005 na Malé Skále u Turnova, kde prožil mnoho let svého života obklopen přírodou, zvířaty a svým uměním.