Vodník, rok 1898, tempera, papír adjustovaný na lepence, signováno vlevo dole Panuška -, přípis Od Panušky pro strach dostal Fr. Kaván, rozměry malby 60 x 80 cm, celkové rozměry s rámem 79 x 98 cm, velmi dobrý stav, viz foto, muzeální sklo.

Obraz Vodník je díky svému motivu, výtvarnému zpracování a unikátnímu přípisu od Františka Kavána jednoznačně galerijním dílem Jaroslava Panušky.

Vystaveno: Jaroslav Panuška / 1872 – 1958, Od světa pohádek ke slovanskému dávnověku, Městské muzeum a galerie Hlinsko, 18. června až 18. září 2022, dílo reprodukováno v katalogu výstavy na straně 11.

Vystaveno: Voda, Proměny obrazu živlu v českém umění 19. – 21. století, Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech, 19.12.2020 – 29.3.2021, dílo reprodukováno v katalogu výstavy na straně 90.

Přiložen znalecký posudek PhDr. Šárky Leubnerové.
Z posudku: Panuškův zájem o fantaskní výjevy, představující duchy, upíry, vodníky, bludičky, čarodějnice a další strašidla, jež vycházely z lidové slovesné kultury i z obecných představ venkovanů, pevně spjatých s přírodou, se rozvíjel již za jeho studií na Akademii a malíř je dokázal zachytit s obrovskou dávkou sugesce. Když František Kaván, Panuškův spolužák a přítel, s nimž vedl obsáhlou korespondenci, popisoval obraz Upír (1894), který visel na chodbě Akademie, zdůrazňoval především jeho emocionální působivost: Stále jsme se k němu obraceli a přistihovali se před ním s očima změněnýma. … veliké, upřené, krvavě žilkované oči svítily zřítelnicí. V závěru svých studií, roku 1898, vystavoval Panuška na první výstavě Spolku výtvarných umělců Mánes u Topiče a Karel Hlaváček v nadšené recenzi napsal: Výstavu uzavírají tři kresby p. Jar. Panušky Vodník, Příšera a Bludičky. Jsou silně fantastické a rozechvívají podvědomé pocity hrůzy a strachu. P. Panuška se tu jeví jako silný, originální talent a opravdový umělec, neboť zavříti se do těchto končin, kde v černých vodách pohybují se líně obrovité nestvůry s očima rejnoka, … zavříti se do věčné tmy, obývané toliko zkroucenými, vyhladovělými příšerami – v tom je nejen velká odvaha, ale skutečné umění …
Zjevení vodníka mělo mezi těmito bytostmi výrazné místo a malíř se k němu vracel: někdy to byl tvor zachycený v krajině, jež nabýval konkrétnějších rozměrů (Vodník, soukromá sbírka), jindy zelený mužík ve vodní tůni (předložená práce nebo Vodník z Galerie moderního umění v Hradci Králové), nebo pouhý vodní duch (Vodní duch, soukromá sbírka), který byl jen beztvarým zjevem, protáhlým fluidem, světelných chvěním.
Předložený vodník je konkrétnější a propracovanější variantou díla z Hradecké Galerie moderního umění. Panuška zde zachytil tvora, který tvarem lebky připomíná spíše primáta, s blánami mezi pařáty a jehož lysá hlava vykukuje ze zelené tůně. Vypoulené obrovské oči, které se dívají přímo na diváka, vyvolávají pocit ohrožení a vyjadřují strach a úzkost, které se usazují v našem nevědomí. Tyto emoce, jež souvisely se zvýšeným zájmem o lidskou psychiku a paranormální jevy na konci 19. století, byly v Panuškových dílech často evokovány. Vedle sugestivního výrazu vodního tvora však působí na diváka i téměř monochromní barevnost celého díla. Panuška představil celou scénu v obrovské škále zelených tónů, které s vytříbeným citem kombinoval s růžovými a modrými barevnými akcenty. Celé výtvarné pojetí, jež pracuje s vertikálními tahy štětce a většími barevnými skvrnami, kladenými rytmicky a velmi úderně na podložku, již předznamenává pozdější malířův zájem o impresionistickou techniku.
Předložený obraz Vodník pokládám za vynikající ukázku rané Panuškovy tvorby s tématikou fantaskních tvorů, dílo mimořádné barevné skladby a umělecké kvality.

Přiložen znalecký posudek PhDr. Mgr. Michaela Zachaře.
Z posudku: Posuzovaný obraz vypracovaný typickou svéráznou a velmi propracovanou panuškovskou technikou ukazuje jednu z nejdůležitějších výtvarných podob tohoto originálního výtvarníka. Potvrzuji pravost raného obrazu Jaroslava Panušky.

Jaroslav Panuška, český akademický malíř, krajinář, kreslíř a ilustrátor, se narodil 3. března 1872 v Hořovicích. V dětství se jeho rodina několikrát stěhovala; nejprve žili v Proseči u Skutče a později se přestěhovali do Prahy. Mladý Panuška projevoval zájem o výtvarné umění od mládí a často kreslil podle obrázkových časopisů, zejména výjevy z bitev.

Po absolvování obecné školy a smíchovského gymnázia vstoupil v roce 1889 na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde studoval pod vedením prof. Maxmiliána Pirnera a později pod krajinářem prof. Mařákem. Během svých studií podnikl několik cest, včetně návštěv Drážďan, Mnichova a Balkánu.

Panuška byl známý svými fantaskními, strašidelnými a pohádkovými ilustracemi. Jeho raná díla byla ovlivněna dekadencí a obsahovala motivy strašidel, upírů a dalších nadpřirozených bytostí. V první části 20. století se jeho zaměření posunulo k romantismu. Maloval mnoho obrazů zřícenin, hradů a zámků v České republice. Měl také zájem o historii a minulost a často zobrazoval historické a prehistorické náměty.

Byl členem uměleckých sdružení SVU Mánes a Jednoty výtvarných umělců. Kromě své malířské kariéry se Panuška věnoval také knižní ilustraci. V roce 1922 si v Kochánově u Světlé nad Sázavou najal domek a později zde zakoupil pozemky, kde začal stavět selskou usedlost. V roce 1926 se sem s rodinou natrvalo přestěhoval a zůstal zde až do své smrti.

Panuškova díla lze rozdělit do dvou hlavních kategorií: první, která zahrnuje jeho dekadentní a fantastické práce, a druhou, kde se věnoval krajinářským a historickým motivům. Jeho synové, Jaroslav a Vladislav, se také věnovali malířství.

Jaroslav Panuška zemřel 1. srpna 1958 v Kochánově u Světlé nad Sázavou.