Svědomí,kolem roku 1885,kresba úhlem na papíře, adjustováno na kartonu, nesignováno, označeno razítkem: z pozůstalosti Maxe Pirnera, rozměry kresby 50 x 40 cm, celkové rozměry s rámem 67,5 x 58 cm, velmi dobrý stav, viz foto, rámováno, zaskleno.

Literatura: Dílo reprodukováno v katalogu Maxmilián Pirner (1854-1924), Roman Prahl, 1987, Edice Katalogy, Národní galerie v Praze, pod číslem 128.

Vystaveno: Narodní Galerie v Praze, Maxmilián Pirner (1854-1924), rok 1987, Anežský kláštěr

Provenience: významná privátní sbírka, dílo původně pochází z pozůstalosti Maxe Pirnera

Znalecký posudek: PhDr. Rea Michalová

Z posudku: Posuzované dílo „Svědomí“ je originální, vrcholně symbolistním kresebným dílem Maxmiliána Pirnera, profesora Akademie výtvarných umění v Praze, jednoho z nejvýznamnějších umělců pozdního devatenáctého a počátku dvacátého století, představitele evropského pozdního romantismu a příslušníka druhé vrstvy generace Národního divadla. Posuzovaná uhlokresba „Svědomí“ představuje cennou velkoformátovou kompoziční studii k autorově stejnojmenné olejomalbě, deponované v Národní galerii v Praze (63 x 49 cm, kolem r. 1885, DO3277). Max Pirner se tu typicky představuje jako umělec – filozof, hledající ve své tvorbě odpovědi na otázky spojené s existencí člověka a smyslem jeho poslání. Byl přitahován tématy koloběhu života a démonismem hraničních psychických stavů. Psychismem, zachyceným v posuzované práci, se mu bravurně podařilo uchopit mocnost sil, těch pozitivních i negativních, utvářejících lidský život.

Maxmilián Pirner, český malíř, ilustrátor a kreslíř období akademismu a symbolismu, se narodil 13. února 1854 v Sušici. Jeho rodiče byli soudní rada Jan Pirner a jeho manželka. Maxmilián Pirner studoval monumentální malbu na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Matyáše Trenkwalda a později na vídeňské Akademii.

Po studiích a studijní cestě do Mnichova a Alp se usadil ve Vídni, kde vystavoval s Wiener Sezession. V roce 1887 byl povolán učit na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se stal profesorem, a později i rektorem. Jako pedagog ovlivnil dvě generace žáků a byl oblíbený pro svou přístupnost. Byl členem Krasoumné jednoty, České královské akademie a Jednoty umělců výtvarných.

Maxmilián Pirner se oženil s Josefou Pintzovou a měli spolu tři děti. Jeho syn Karel Pirner byl spisovatel a technik. Maxmilián Pirner zemřel v roce 1924 a jeho urna byla uložena v kolumbáriu Husova sboru ve Zbraslavi.

Jeho tvorba byla ovlivněna filozofií, literaturou a pohyboval se od ilustrací klasického románu a alegorií přes mytologii až k pohádkovým námětům neoromantismu. Zpočátku se věnoval monumentální akademické malbě, ale později přešel k symbolismu a secesi, kde jeho díla zdobila fantazie, ironie a sarkasmus. I po formální stránce se vyvinul od monumentální akademické malby k intimnějšímu stylu symbolismu a secese.