Zdeněk Šputa, narozený v roce 1916, byl český malíř a sochař. Studoval soukromě u profesora Jakuba Obrovského a stal se členem ČSVÚ. Zakládal skupinu Horizont, byl nositelem Keplerovy medaile a členem Unie výtvarných umělců. Žil a tvořil v Praze a v Kalském mlýně.

Šputa měl bohatou výstavní historii, prezentoval svá díla na mnoha místech, včetně NPaky, Hořic v Podkrkonoší, Jičína, Pecky, Prahy, Brna, Olomouce, Bratislavy, Frankfurtu n. M., Atén, Londýna, Stuttgartu, Stockholmu, Neubrunnu, Vídně, Baden-Württemberku a dalších. Byl autorem téměř třiceti realizací výstav v tuzemsku, Evropě i zámoří. Jeho práce jsou součástí mnoha soukromých i veřejných sbírek po celém světě, včetně SRN, Švýcarska, Anglie, Rakouska, Itálie, USA, Kanady a Japonska.

V osmdesátých letech se Šputa vrátil k malování, kterému zůstal věrný až do konce života. O jeho uměleckém přínosu svědčí slova malíře Vladimíra Komárka, který říká: „Obraz u poctivého malíře je vždycky obrazem jeho nitra.“ Herečka Táňa Fišerová popisuje jeho práci jako zpracování bolesti proměnou ve vyrovnání, nazývá ho malířem ticha a Šputovy barvy chápe jako barvy duše.

Zdeněk Šputa zemřel v roce 2014, ale jeho dílo a odkaz na českou výtvarnou scénu zůstávají nedílnou součástí kulturního dědictví.