Jenő Gábor byl maďarským výtvarným umělcem, který prošel zajímavým vývojem během své kariéry. Narodil se 26. prosince 1899 v Budapešti. Studoval na Maďarské vysoké škole výtvarných umění v letech 1911-1915 pod vedením učitele Tivadara Zemplényiho. Po ukončení studií pracoval jako učitel kreslení.

V roce 1919 se vrátil do svého rodného města Pécse, kde zažil vliv avantgardního umění a setkal se s dalšími umělci, jako byli Farkas Molnár, Henrik Stefán, Andor Weininger, Alfred Forbát a Marcel Breuer.

Jenő Gábor se stal učitelem a měl řadu žáků, mezi nimi Tihaméra Gyarmathyho a Ference Lantose. Jeho tvorba byla ovlivněna modernistickými směry Bauhausu, kterými byl ovlivněn prostřednictvím svých přátel umělců.

Během své kariéry podstoupil cesty do Paříže a Berlína, což ovlivnilo jeho tvorbu, která se stala expresionistickou, kubistickou a konstruktivistickou. Byl členem Sdružení nových umělců (UME) a Spolku umělců a přátel umění v Pécsi. Jeho díla byla vystavena na různých výstavách, včetně Národního salonu v roce 1939 a Ernstova muzea v roce 1959.

Jeho velká sbírková vzpomínková výstava proběhla v roce 1971 v Pécsi a mnoho jeho obrazů je dnes součástí sbírek Maďarské národní galerie.

Zemřel 15. prosince 1968 v Pécsi.