Hermann Glöckner, narozen 21. ledna 1889, byl německý konstruktivistický malíř a sochař. Měl významný vliv na vývoj konstruktivistického umění v Německu.

Glöckner zahájil své výtvarné vzdělání jako vzorník od roku 1904 do 1907. Během této doby také navštěvoval večerní kurzy na Škole užitého umění v Drážďanech pod vedením Edmunda Schuchardta a Kurta Fiedlera v letech 1904 až 1911. Sloužil jako voják během první světové války v letech 1914 až 1918.

V letech 1923 a 1924 studoval Glöckner na Drážďanské akademii výtvarných umění pod vedením Otta Gussmanna. Stal se členem Dráždanské secese skupiny 1919 a později, v roce 1927, se přidal k Německému uměleckému svazu (Deutscher Künstlerbund).

Během období národního socialismu byl Glöckner členem Reichskammer der bildenden Künste, a zúčastnil se deseti výstav během této doby. Nicméně většina jeho prací byla zničena během spojeneckých náletů na Drážďany v roce 1945.

Po druhé světové válce se Glöckner vrátil do Drážďan, kde žil a pracoval. V roce 1979 získal trvalý vízum na pobyt v Západním Berlíně, kde se usadil v roce 1986.

Byl spoluzakladatelem konstruktivistického hnutí a i přes obtíže a nedostatek uznání v 50. letech pokračoval v tvorbě různých děl, včetně soch, koláží a architektonických projektů, které nakonec získaly pozornost širšího publika.

V roce 1969 měl Glöckner svou první samostatnou výstavu v Kupferstichkabinett Drážďany. Vystavoval rozsáhle v sovětské zóně, v Německé demokratické republice a v zahraničí, včetně mnoha účastí na Německých uměleckých výstavách a Uměleckých výstavách NDR v Drážďanech.

Dokumentární film o Hermannu Glöcknerovi s názvem "Kurzer Besuch bei Hermann Glöckner" (Krátká návštěva u Hermanna Glöcknera) byl v roce 1984 natočen režisérem Jürgenem Böttcherem.

Dílo Hermanna Glöcknera je součástí několika významných sbírek, včetně Galerie Neue Meister a Kupferstichkabinett Drážďany, stejně jako Národní galerie v Berlíně.

Na uznání svého přínosu výtvarnému světu získal Glöckner několik ocenění, včetně Zlaté medaile na Grafické bienále ve Fredrikstadu, Ceny Martina-Andersena-Nexö-Kunstpreis, Medaile Hanse Grundiga a Národní ceny NDR III. třídy za umění a literaturu. V roce 1986 byl jmenován čestným členem Německého uměleckého svazu.

Zemřel10. května 1987.