Josef Hnízdil se narodil 13. července 1952 v Turnově a je český malíř a sochař.

Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole šperkařské v Turnově v letech 1966-1970. První výstavu svých prací uskutečnil v roce 1971 v rámci Mezinárodní výstavy bižuterie v Jablonci nad Nisou. Poté strávil jeden rok na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích v letech 1970-1971.

Po neúspěšném pokusu o studium na Akademii výtvarných umění v Praze emigroval spolu se spolužákem Janem Tesařem do Francie v roce 1974. V Paříži byl přijat ke studiu na École nationale supérieure des beaux-arts, ale nakonec nenastoupil. V Paříži strávil rok volnosti a svobody, kde kreslil a navštěvoval muzea díky podpoře tamní české komunity. Poté odešel do New Yorku, kde byl členem Art Students League of New York v letech 1975-1976.

Po pádu komunistického režimu představil své obrazy na dvou výstavách v Praze a roku 1991 se natrvalo vrátil do Čech. Byl členem Nového sdružení pražských malířů v letech 1993–1999 a SVU Mánes v letech 2002–2013. Od roku 2013 je členem Volného sdružení M. Žije a pracuje v Černošicích u Prahy.

Tématem rané tvorby Josefa Hnízdila byly expresivní figurální kompozice inspirované studentským životem, které mají autobiografický charakter. Ve Francii pracoval převážně technikou pastelu a vytvořil zde řadu autoportrétů. V USA se věnoval převážně figurální a portrétní tvorbě, drobné bronzové plastice a monumentálním sochám. Po návratu do Čech se stal hlavním tématem jeho tvorby lidská lebka. Jeho obrazy a kresby lebek jsou ovlivněny sochařským školením a nabízejí bohaté možnosti práce se světly a stíny.

Hnízdil maluje lebky jako indiviualizované portréty konkrétních osob, které symbolizují nejen smrtelnost, ale i věčnost. Jeho obrazy a sochy zahrnují i motivy portrétů a krajin, přičemž vykazují jeho cit pro barvu a detail.

Josef Hnízdil je solitér, který se ve své tvorbě drží mimo soudobé vlivy výtvarných tendencí a obrací se k nadčasovému tématu existence v její konečnosti.