Eva Kantůrková, rozená Sílová, se narodila 11. května 1930 v Praze. Je českou prozaičkou a scenáristkou, známou zejména svým angažmá v Chartě 77 v 80. letech.

Pochází z literárně orientované rodiny. Její otec Jiří Síla byl novinářem, matka Bohumila spisovatelkou. Po rodičovském rozvodu vychovávali příbuzní na vesnici, ale po válce se vrátila do Prahy k matce.

Má dva syny z prvního manželství s Janem Šternem: Ivana (*1949) a Jana (*1953). Po rozvodu se každý syn stal odpovědností jednoho z rodičů.

Studovala filosofii a historii na Karlově univerzitě, kde promovala v roce 1956. Pracovala pro Československý svaz mládeže a později v Čs. ústředí knižní kultury. Poté se věnovala literatuře.

Přestože byla členkou KSČ a angažovala se během pražského jara, v roce 1970 ze strany vystoupila. Byla zakázána a publikovala pouze v samizdatu a exilových nakladatelstvích.

Byla signatářkou Charty 77 a v letech 1985–1986 byla její mluvčí. Spolu s manželem Jiřím Kantůrkem se angažovala v disentu. Strávila vězněním za podvracení režimu a napsala knihu "Přítelkyně z domu smutku" o svých zkušenostech.

Po roce 1989 byla aktivní v politice. Zasedala v České národní radě, byla členkou Občanského fóra a poslankyní. Později působila jako předsedkyně Obce spisovatelů, řídila odbor literatury a knihoven na ministerstvu kultury a členka Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Roku 2006 se stala prezidentkou Akademie literatury české.