Jan Slavíček byl významný český malíř a člen malířské rodiny Slavíčků. Narodil se jako syn malíře Antonína Slavíčka a bratr režiséra a střihače Jiřího Slavíčka. Svou uměleckou dráhu zahájil studiem na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem významných umělců, včetně profesora Jana Preislera, Vratislava Nehleby, Maxe Švabinského a Otakara Nejedlého v letech 1916–1925.

Od roku 1922 byl aktivním členem SVU Mánes a prošel řadou studijních cest po Evropě, kde ho inspirovaly různé krajiny a kultury. V letech 1937–1970 žil v Hrzánském paláci na Hradčanech, odkud maloval pohledy na Prahu z okna svého ateliéru. Během své kariéry získal několik ocenění, včetně státní ceny Klementa Gottwalda v roce 1953 a titulu národního umělce v roce 1967.

Jan Slavíček byl známý svými realistickými zobrazeními krajin, zátiší a pražských pohledů. Jeho tvorba byla ovlivněna fauvismem, ale brzy si vypracoval vlastní malířský výraz. Z Orlických hor či kraje kolem Orlické Rybné čerpal inspiraci a zároveň pokračoval v umělecké stopě svého otce Antonína Slavíčka. 

Jan Slavíček zemřel 5. dubna 1970 v Praze.