• Její díla jsou zastoupena ve veřejných sbírkách Národní galerie v Praze a v GAVU v Chebu, v Oblastní galerii Liberec a dále v mnoha soukromých i veřejných sbírkách v Kanadě, Švýcarsku, Itálii, Německu, Velké Británii, Číně či USA.
• Ze samostatných výstav zmiňme výstavu v pražské Trafo Gallery či White & Weiss Gallery v Bratislavě, z posledních let pak výstavy v galerii Emila Filly v Ústí nad Labem, v Oblastní Galerii Cheb či, v Národní galerii Nová Perla v Kyjov či v Cutts Gallery v Torontu. Aktuálně vystavuje s Annou Zemánkovou Galerii Albrecht v Berlíně

Veronika Holcová se na tuzemské i zahraniční scéně pohybuje mnoho let. V letech 1993 až 1999 na pražské AVU prošla ateliéry Jitky Svobodové, Bedřicha Dlouhého, Vladimíra Skrepla a Vladimíra Kokolii. Po studiích absolvovala několik studijních stáží: V roce 2000 působila v Egon Schiele Centre v Českém Krumlově, dva roky na to v Schwellenmatteli v Bernu a v roce 2017 v budapešťské BUDAPEST ART FACTORY. V Čechách jsou její díla zastoupena ve veřejných sbírkách Národní galerie v Praze a v GAVU v Chebu, dále je najdeme v mnoha soukromých i veřejných sbírkách v Kanadě, Švýcarsku, Itálii, Německu, Velké Británii, Číně či USA. Ze samostatných výstav zmiňme výstavu v pražské Trafo Gallery či White & Weiss Gallery v Bratislavě, z posledních let pak výstavy v galerii Emila Filly v Ústí nad Labem, v Oblastní Galerii Cheb či, v Národní galerii Nová Perla v Kyjov či v Cutts Gallery v Torontu. Aktuálně vystavuje s Annou Zemánkovou Galerii Albrecht v Berlíně.

Veronika Holcová patří k umělkyním s výjimečnou představivostí. Balancuje na hraně reality a snu, prochází imaginativními krajinami, proplouvá mezi vzpomínkami, zážitky a budoucími vizemi. Skrze její obrazy se diváci noří do autorčina nitra, ale také objevují a skládají střípky svého vlastního vnitřního dítěte. Veroničiny výjevy nás totiž nepustí dál, než jsme my sami ochotni v interpretaci zajít. Sugestivní roztékající se hluboké krajiny se často fragmentálně zrcadlí, duplikují samy sebe a nechávají nás tak dvakrát vstoupit do téměř stejných, ale zároveň velmi odlišných světů. Důkladné sledování jejích výjevů nás odvádí k vlastní intuici a imaginaci, boří zaběhlé stereotypy a dávají sílu naší vnitřní svobodě.

V rámci médií se Veronika orientuje především na malbu a kresbu. Soubor kreseb, který vzniká od roku 1997 až dodnes, je velmi rozsáhlý a výborně reflektuje vývoj autorčiny tvorby i osobnosti. Kresby se pohybují na hraně zobrazení a abstrakce a dovedou tak diváka velmi dobře navést k otevření vlastních interpretačních vrstev. Často velkoformátové malby naopak zaplňují prostor plátna až za rám obrazu a spíše, než k odhalování drobných detailů, diváka nabádají ke vstupu do nekonečné krajiny.