Dalo by se říci, že se ve své tvorbě věnuješ poměrně klasické formě krajinomalby. Jaké příklady z historie krajinomalby tě inspirují nejvíce?

ADAM: Je toho mnoho, z čeho vycházím… A rozhodně nejde jen o krajinomalbu. Kdybych měl vypíchnout momenty v dějinách malby, které mě nejvíc ovlivnily, pak bych se musel zastavit hned na počátku, v rané italské renesanci. Zbožňuji tu panenskost pohledu na svět a usilovnou snahu najít způsob, jak ho zachytit. Z tohoto momentu čerpá veškerá zobrazivá malba dodnes. Když pak skočím hodně dopředu, naprosto zásadní je pro mě britská krajinomalba 19. století, především užší okruh kolem Johna Ruskina, který naučil celou jednu generaci umělců pohlížet na přírodu úplně novým způsobem, skrze poznání přírodních věd i obsedantní pozorovací praxi. No a potom další velký skok až do současnosti – za jednoho z největších současných ,,krajinářů“ považuji Anselma Kiefera, jeho díla mají přesně tu tíhu a pochmurnou vznešenost, kterou na svých obrazech hledám také, jen jinými formálními prostředky.

Jak tvé malby vznikají? Necháváš plátna zavřená v ateliéru nebo se vydáváš i do plenéru?

ADAM: Jak kdy. Práce venku je pro mě nesmírně důležitá, ale nelpím vždy na plenéru jako takovém. Menší věci vznikají venku skoro vždy a od určitého formátu pracuji v ateliéru na základě skic, kreseb a fotek, které na svých výpravách pořídím. S motivem, který na plátně zobrazuji, mám ale vždy silnou osobní zkušenost.

V aukci současného umění Livebid Originals se objevuje tvé dílo Boskovická brázda od západu k východu. Proč sis vybral zrovna tento motiv?

ADAM: Boskovická brázda je moje paleontologická láska. Odjakživa mě moc baví přírodní vědy a paleontologie mezi nimi zaujímá čestné místo. Od dětství sbírám fosílie a protože pocházím ze Svitav, měl jsem to na světoznámé spodnopermské lokality Boskovické brázdy kousek. Je to oblast, která poskytuje takové okno do světa před 290 miliony let, kdy byly na našem území hory s širokými údolími, kde v říčních nivách a jezerech žili obrovští obojživelníci, sladkovodní žraloci a spousta další havěti. Obraz je malířským zpracováním geologického řezu brázdou, kdy při cestě krajinou od západu k východu procházíte stále mladšími horninami, až nakonec stanete před slepenci, které představují původní kužely suti a nánosy řek na svazích těch paleohor. Je to tedy takové procházení krajinou v prostoru i v hlubokém čase.