Na vašem blogu jsem narazila na zhruba rok starý článek, ve kterém radíte, kam a jak nejlépe investovat peníze. Mezi prvními tipy se objevuje i možnost investice do umění a sběratelských předmětů. Jak se váš pohled na věc za poslední rok změnil v návaznosti na nejistoty, které přinášejí rychlý technologický vývoj a geopolitické změny? Má stále cenu do sběratelských předmětů investovat?

Myslím si, že ano. Z hlediska investora se orientuji na technologické firmy, ve kterých často řešíme budoucnost lidstva na základě vývoje umělé inteligence, a upřímně jsem trochu vystrašený z toho, jaký dopad mohou doprovodné jevy typu zanikání mnoha pracovních pozic a podobně na vývoj naší společnosti mít. V současnosti s kamarádem zakládám nový e-shop a v rámci toho zjišťuji, kolik lidí už v tomto projektu nepotřebuji. S tímto jevem budou souviset celospolečenské změny a jsem tedy trochu skeptický. Zároveň si ale myslím, že hlubší uzavřenost do online světa může vést k docenění poctivé lidské řemeslné či umělecké práce.

Že by objekty typu tisíc let starého artefaktu poskytovaly takové vyproštění z digitálního světa?

Já se rád koukám na sci-fi filmy a dokážu si představit, že věci, které vyrobil člověk, budou oproti věcem, které vyrobil stroj, narůstat na hodnotě. Představte si, že máte v ruce věc, na které před tisíci lety mnoho dní pracoval kovářský mistr a před vámi ho vlastnilo několik samurajů… To je prostě zážitek, který nějaké NFT nenahradí. Takže bych se určitě nebál toho, že by takovéto historické předměty ztrácely na hodnotě.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že volný čas, který pravděpodobně nahrazování pozic umělou inteligencí přinese, může vyvolat větší poptávku po volnočasových aktivitách, sběratelství nevyjímaje. Nepodepíše se na tom ale právě finanční nezaopatřenost? Zbude ve společnosti v návaznosti na tyto proměny podle vás prostor pro sběratelské aktivity?

Podle mě záleží především na tom, jak se k problému postaví vládní garnitury. Je otázkou, zda nárůst nezaměstnaných a v podstatě již nezaměstnatelných lidí povede například k nepodmíněnému příjmu nebo jestli tento vývoj přinese potenciál k rozvoji nového druhu zábavního průmyslu, kdy budeme dlouhodobě napojeni na virtuální realitu. Dokážu si ale představit, že se velká část naší aktivity přesune do zábavních služeb tohoto typu. To už se v jisté míře děje dlouhá desetiletí, kdy se ze zemědělských pozic postupně přesouváme do výrobních a následně zábavních sfér. Zároveň postupně mizí fyzické peníze a to může vést k pocitu potřeby uložení peněz do něčeho, co neztrácí hodnotu. A spolu s potřebou se ukotvovat ve fyzickém prostředí skrz reálné řemeslné artefakty bych se o budoucnost sběratelství nebál.

Vy sám se ve sběratelství orientujete na velmi unikátní okruh předmětů. Kromě českých denárů vás zajímají japonské meče a mečové záštity, které vynikají dokonalým řemeslným zpracováním. Co vás na těchto artefaktech nejvíce fascinuje?

U mě je tato vášeň spojená s kontinuálním dovzděláváním se, hledáním informací, načítáním historických podkladů a ty samotné artefakty jsou spíš určitým nástrojem, který mě s minulostí dokáže propojit. Naše i japonská historie mě hodně baví, a když držím v ruce krásný předmět z dané doby, jako bych byl její součástí.

Jak jste se k zálibě v japonských mečích dostal?

Každý chlap chce přece mít na zdi japonský meč (smích). Vždycky se mi líbila japonská bojová umění a postupně jsem došel k celkovému zájmu o tamní kulturu. Na začátku jsem si říkal, že si koupím jeden starý meč, a tím tato obsese začala…

Je to poměrně hodně komplexní téma a já se snažím jít co nejvíce do detailu: získávám informace o metalurgii, zdobení mečů a mečového příslušenství. Jsem součástí česko-japonského spolku, takže to beru jako hlubší fanouškovskou zábavu.

Japonské umění a historické artefakty jsou z vizuálního hlediska obecně velmi specifickou a ceněnou sběratelskou komoditou…

Já na tom obdivuji kontext tehdejší doby, kdy v Japonsku neměli nástroje, které máme dnes. I přesto ručně vytvářeli úžasné detaily, vůbec nechápu, jak to dokázali. Objevování tehdejších výrobních procesů je jedna z nejpodstatnějších částí, které na tom obdivuji. Často se vyloženě jedná o detektivní práci, která mě vytrhává z online světa.

Dokázal byste část své sbírky prodat, kdyby bylo potřeba?

Vždycky, když si nějaký meč pořizuji, říkám, že je to investice. Když se ale přítelkyně zeptala, komu bych ten meč prodal, kdyby ta chvíle nastala, musel jsem jít s pravdou ven. V Čechách je tak pět šest lidí, kteří by si ho koupili… Takže to určitě není tak likvidní komodita jako například akcie, které prodám do druhého dne, ale meče pro mě mají ohromnou cenu, a kdyby bylo potřeba, nějak bych je zpeněžit dokázal.

Denáry by to šlo určitě mnohem lépe. Numismatika si podle Livebid indexu 2024 v žebříčku dlouhodobě drží druhé místo hned po výtvarném umění a loni tato kategorie svým obratem pokryla téměř 15,5 % celého aukčního trhu. Na jaké konkrétní denáry se zaměřujete?

Ano, u mincí je to mnohem pozitivnější, co se likvidity týče. Zrovna nedávno jsem na Livebidu dražil konkrétní kusy, jako Boleslava Chrabrého. Aukce jsou v tomto ohledu velmi zajímavým fenoménem – člověk se pod vlivem adrenalinu přestane kontrolovat a úplně s poddá emocím. Je prostě hodně těžké se nechat někým přehodit.

Vy sám nejen mince sbíráte, ale i prodáváte. Relativně nedávno jste založil e-shop Mincmistr, kde propojujete svoji sběratelskou vášeň s podnikatelskými zkušenostmi.

Mě baví budovat věci. Když mi bylo dvacet, vybudoval jsem poměrně velký herní portál, následně jsem měl nejrůznější e-shopy a pak dámský magazín, což mě přivedlo ke společníkovi, se kterým jsme vyvinuli Shoptet. V Shoptetu mě nejvíce bavilo vymýšlet funkční systém na základě reálných potřeb zákazníka a pak to s vývojáři dávat dohromady. A stejně tak nyní pracuji na Mincmistrovi se svým dobrým kamarádem, který do numismatiky dělá mnohem déle než já. Rozumí danému prostředí a všemu kolem nákupu, já zase online marketingu. Většina numismatických prodejů v současné době probíhá na Aukru, přes různé facebookové skupiny nebo aukční domy a naším plánem bylo dostat se k mladším ročníkům, které nakupují na e-shopech. A je super konečně jednou vytvářet produkt z hlediska zákazníka. Strašně mě to baví.

Je pravda, že numismatika v současné době oslovuje především starší ročníky. Jak se k těm mladším chcete dostat?

Stavíme na propojení investice a objevování historických příběhů, vytváříme kontexty mezi artefakty a jejich historií. Snažíme se důkladně vysvětlit pojmy, představit příběhy historických osobností, které se na mincích objevují, tehdejší postupy mincoven a podobně. Podle mě třeba fakt, že římští císaři byli jedněmi z prvních sběratelů, je strašně cool téma. Proto se snažíme vytvořit takovou edukační platformu pro ty, kteří nejsou v tomto oboru příliš zběhlí, ale chtějí investovat nad rámec klasických komodit, jako je zlatá cihlička. Mnoho lidí přemýšlí, že si nějaký drahý kov koupí, a tohle je způsob, jak jim ukázat, že s historickou hodnotou má taková komodita mnohem větší investiční i osobní sílu.

Jak byste z hlediska odborníka na e-commerce zhodnotil potenciál online sběratelství? Je potřeba artefakty vidět osobně?

Online prodej hodně záleží na kvalitě fotek a popisků, protože do virtuálního prostoru o moc více informací nedostanete. A pokud jsou tyto informace dobře zpracované, především u mladších ročníků bych v tom problém určitě neviděl. Spousta starších numismatiků si musí na mince sáhnout, ale to se hodně rychle mění. Například v USA už drahé kusy nikdy bez certifikací a ochranných krabiček nejde moc koupit, sběratelé jsou tam na to zvyklí a myslím, že tento trend časem doputuje i k nám.

Jaký je váš největší sběratelský sen, který si hodláte, ať už online, nebo fyzicky, jednoho dne splnit?

To bych možná neměl říkat, ale u mečů se zaměřuji na jednoho specifického mečíře a jeho deset žáků a z této dílny není snadné nějaký meč získat, respektive hovoříme o dílech za desítky milionů korun. Kdysi dávno jsem se rozhodl, že budu mít meč od všech deseti a nyní už mám devět z nich. A tak doufám, že jednou, až vydělám strašně moc peněz a poštěstí se mi, koupím si toho slavného Masamuneho a nikomu o tom neřeknu (smích).

Co se týče mincí, určitě mám pár tipů na raritní kusy, které se nedají moc sehnat. Líbilo by se mi mít kompletní sbírku denárů všech vládců, například mi chybí denár kněžny Emmy a podobné kusy, které pokud jednou za čas neobjevíte například na Livebidu, prostě neseženete. Vytrvale ale pokračuji dál.