Krása a zmar Patrika Kriššáka

Patrik Kriššák je něco jako novodobý alchymista. V bílém plášti ve svém ateliéru šejkuje olejové barvy ve sklenicích od přesnídávek, s plátny otáčí na vlastnoručně vyrobené hřídeli, rozsypává pestrobarevné glitry a výsledky tvůrčího procesu často překvapí i jeho samého. Za léta své tvůrčí praxe vyvinul specifickou metodu nanášení barev bez použití štětců přímo z lahví, čímž vytváří charakteristické táhlé základní tvary. Nebojí se využívat kontrastních odstínů a kombinací, nanáší přes sebe olejové pastely, barvy a další materiály jako glitry nebo skleněnou slídu. Obrazy pak vyváženě balancují na hranici popové estetiky a promyšleného konceptu inspirovaného environmentální tematikou.

Subverzivní tvarosloví Karolíny Kučerové

Karolína Kučerová má za sebou zajímavou tvůrčí cestu. Narodila se v Americe, ve 22 letech se přestěhovala do Čech a o čtyři roky později se na keramickém kurzu rozhodla, že místo práce v korporátu potřebuje tvořit. Přihlásila se na UMPRUM, odkud podnikla své studijní cesty do Jeruzaléma a Kjóta. Díky této zkušenosti ve své tvorbě Karolína otevírá otázku pravdy a její subjektivity, jak na teoretické, tak materiálové úrovni. „Klíčovým prvkem mé práce je dosažení dojmu měkkosti v tvrdém materiálu – skrze stříkané textury, manipulaci materiálu a úpravy tvaru. Věřím, že moje dílo funguje jako zrcadlo. Odráží mé myšlenky a emoce, nese v sobě určitou energii. Každý divák pak s objektem interaguje subjektivně.“

Subjektivní vrstvení Klaudie Hlavaté

Klaudie Hlavatá na českou scénu přináší autentické zpracování tématu vlastní životní zkušenosti. Propojuje figurativní malbu s klasickou a digitální koláží, a vytváří tak mnohovrstevnaté obrazy reflektující subjektivní prožívání. Její díla často zobrazují postavy s deformacemi či dokresleními, doplněné fotografiemi a výstřižky z médií. Touto technikou autorka vizualizuje vrstvy psychiky, opakující se životní události a hluboce zakořeněná traumata. Zaměřuje se na napětí mezi minulostí a přítomností, dětstvím a dospělostí či intimitou a veřejným prostorem.

Tělesné hranice Doroty Frankové

Fotografka Dorota Franková se pohybuje na pomezí dokumentu a stylizované fotografie. Ve své práci hledá skryté vrstvy reality, zkoumá hranice tělesnosti, identity a pomíjivosti. V projektu Stavy zachycuje atmosféru dvou psychiatrických nemocnic, kde skončila po dokončení tranzice „male to female“, v sérii 26 dní zůstává nablízku těm, kteří se nacházejí na samém konci cesty. Dorotina práce je prostě samostatnou kategorií. Její životní příběh je natolik silný, že mimoděk prosakuje do celé její tvorby. Na každém snímku ulpívá kus jí samotné, a vznikají tak příběhy, které jsou z části zachyceného modelu, z části její a z části každého diváka, který snímek pozoruje.

Tyto čtyři nové tváře spolu s čerstvými díly od Patrika Hábla, Veroniky Holcové, Krištofa Kintery, Julie Kopové, Jakuba Tytykala, Barbory Šaroun Šemberové a Tomáše Černého vám představíme na jarním Pop Upu Livebid Originals. Zastavte se u nás na sklenku, seznamte se s autorkami a autory, poslechněte si komentovanou prohlídku a třeba si i vyberte dílo, které k vám patří.