Otakar Hůrka, narozený 10. září 1889 v Kolodějích u Prahy, byl významný český akademický malíř a krajinář, který se proslavil zejména svými obrazy zachycujícími krajinu Posázaví a Polabí. Hůrka začal svou uměleckou dráhu jako žák Aloise Kalvody, významného českého krajináře, a s nímž spolupracoval dlouhou dobu. První úspěchy začal sbírat již ve svých mladých letech, kdy publikoval své obrazy v časopisu Zlatá Praha a vydal soubor tříbarevných dřevorytů nazvaný "Album Posázaví". V roce 1920 získal stipendium od prezidenta T. G. Masaryka a vycestoval do Francie, kde vystavoval v pařížském Jarním salonu. Jeho díla získala velký ohlas a byla reprodukována v mnoha uměleckých revuích. Po návratu do vlasti se Hůrka věnoval malování krajiny Posázaví a Polabí, kterou miloval. Jeho styl byl ovlivněn jeho učitelem Kalvodou a zahrnoval zejména motivy bříz a březových hájů. Byl také aktivní v grafické tvorbě a ilustroval knihy a vytvářel ex libris. V roce 1948 byl Hůrka vyloučen ze Svazu výtvarných umělců a do konce svého života mu byla bráněno veřejně prezentovat své práce. Přesto vytvořil velké množství obrazů a zanechal po sobě významné dědictví v českém umění. Zemřel 21. července 1966 v Praze.