Jan Víšek byl český architekt narozený 13. května 1890 v Božejovicích, nedaleko Tábora, kde také roku 1910 odmaturoval na místní reálce. Studoval pozemní stavitelství na České vysoké škole technické v Praze v letech 1910–1914, kde měl za profesory významné osobnosti jako Jan Koula, Antonín Balšánek, Josef Fanta a Theodor Petřík. Během první světové války musel narukovat, a proto školu dokončil až v roce 1920.

Po ukončení studia se stal asistentem svého profesora Theodora Petříka na oboru zemědělských staveb. Spolu s dalšími architekty jako Jaroslav Grunt, Miloš Lamel a Josef Šálek pracoval na úpravě Akademického náměstí a budově právnické fakulty v Brně. Víšek měl vlivnou mezinárodní inspiraci díky svým cestám po Evropě, kde se setkal s významnými architekty jako Adolf Loos, Auguste Perret a Le Corbusier.

Jeho architektonické práce se vyznačují purismem a čistými geometrickými formami, ovlivněnými racionalismem. Patří sem například Husův sbor (1926–1927) nebo dvojdům v kolonii Nový dům (1927). Jeho úspěchy v soutěžích na budovu českého divadla v Brně ho přivedly k práci v Družstvu pro výstavbu českého národního divadla. Za druhé světové války se aktivně podílel na architektonických projektech, ale po roce 1949 byl nuceně penzionován z politických důvodů.

Zemřel 6. června 1966 v Brně. Jan Víšek byl významným členem řady architektonických a uměleckých sdružení, a jeho práce ovlivnila vývoj moderní české architektury.