Jana Pivovarníková se narodila 3. března 1949 v Bratislavě. Studovala na Střední škole uměleckého průmyslu v Bratislavě v letech 1964-1968, kde se zaměřila na obor grafika. Poté pokračovala ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1974 absolvovala na katedře dějin umění.

K malbě se dostala přes kresbu, která jí otevřela novou cestu. Často se zaměřuje na téma hlavy v různých variacích, snaží se zachytit čistotu formy prostřednictvím jednoduché linie. Její kresby perem a tuší naznačují malířský program, který se později projevuje v expresivním zkratu při použití techniky tempery a olejomalby, kde se soustředí na problém vztahu mezi světlem a barvou. Barva se stává interpretem jejích vnitřních pocitů.

Od druhé poloviny 80. let se v její tvorbě častěji objevují motivy poutníka, jezdce a dvojice. V devadesátých letech tyto motivy také ztvárňuje v bronzové plastice. Její malířské variace na téma ženy směřují k podstatě a uplatnění vlastní fantazie. Postava vztahující se k prostoru vyzařuje vnitřní světlo a symbolizuje určitou situaci, která vyrůstá z pocitové vrstvy vědomí.

Pivovarníková se snaží najít co nejadekvátnější zobrazení lidského osudu a její díla směřují k podstatě lidské existence, často navozují okamžik k meditaci. Jsou plná emocí a hlubokého porozumění lidskému životu.