Julius Schnorr von Carolsfeld byl významný německý romantický malíř a kreslíř, představitel nazarénského slohu, který vznikl v Římě mezi lety 1808-1820. Narodil se 26. března 1794 v Lipsku.

Julius Schnorr von Carolsfeld nejprve studoval u svého otce, který byl malířem a grafikem a ředitelem lipské Akademie. Oba jeho bratři byli také malíři. Navštěvoval Tomášskou školu v Lipsku a od roku 1811 studoval na vídeňské akademii, kde se sblížil s dalšími malíři, včetně Friedricha Overbecka. Byl přijat do Spolku svatého Lukáše, který usiloval o obnovu křesťanského umění podle starých italských vzorů.

V roce 1818 podnikl cestu do Říma, kde spolupracoval s nazarény, jako byli Friedrich Overbeck a Peter von Cornelius. Jeho práce na výzdobě Villa Massimi mu získala uznání a proslavila ho. Roku 1826 odešel na pozvání bavorského krále Ludvíka I. do Mnichova, kde se stal profesorem na Akademii a pracoval pro královský dvůr. Maloval krajiny, velké náboženské a historické fresky, a byl též vynikajícím kreslířem.

Jeho nejvýznamnější prací byla výzdoba pěti sálů paláce Ludvíka I. pověstmi o Nibelunzích v letech 1827–1867. Později byl jmenován profesorem v Drážďanech a ředitelem tamější galerie. Mezi lety 1851–1860 vytvořil 240 dřevorytů jako ilustrace k Bibli, což mu přineslo velký úspěch. Navrhoval také okna pro katedrálu svatého Pavla v Londýně a další.

Julius Schnorr von Carolsfeld byl známý svou technickou dokonalostí, ačkoliv některá jeho díla trpí ztrnulostí a nedokonalou kompozicí. Jeho obrazy, zejména monumentální fresky, nejsou dnes příliš ceněny, ale zanechal také řadu pozoruhodných krajinných obrazů a barevně jemných portrétů. Největší sbírka jeho prací se nachází v Galerii nových mistrů v Drážďanech.

Zemřel 24. května 1872 v Drážďanech.