Hana Wichterlová se narodila 2. března 1903 v Prostějově. V letech 1919-1923 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jana Štursy. Patřila k silné sochařské generaci společně s Vincencem Makovským, Bedřichem Stefanem a Josefem Wagnerem, kteří se vytvořili v ateliéru Štursy.

Od roku 1926 do 1930 strávila období v Paříži se spolubydlícím Vincencem Makovským, a toto období je klíčové pro její tvorbu. Pod vlivem surrealismu vytvořila několik významných plastik, mezi nimiž vyniká Torzo s vázou (1928) a Kompozice-pomeranč (1929-1930). V roce 1931 se stala členkou SVU Mánes a vystavovala na významné výstavě Poesie 32 (1932), kde prezentovala radikální plastiku Pupen, která symbolizovala elementární organické tvarosloví a životní energii.

Po návratu z Paříže začala projevovat zájem o východní filozofii, což ovlivnilo její pozdější práci. V roce 1942 se provdala za sochaře Bedřicha Stefana. Ve šedesátých letech se vrátila k elementárním organickým formám v plastice Lusk (1967-1968).

Hana Wichterlová je klíčovou postavou v českém sochařství 20. století. Její předválečné tvarosloví předznamenalo následující vývoj. Její dílo, potlačené politickou situací, bylo znovu objeveno v 60. letech díky snahám Petra Wittlicha. Hana Wichterlová zemřela 29. srpna 1990 v Praze.