Jarmila Čihánková, narozená 26. června 1925 v Roštíně, byla významnou osobností československého umění. Studovala na Střední škole uměleckého průmyslu pod vedením profesora Ľudovíta Fullu a později na Oddělení kreslení a malby Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě u profesora Mudrocha. Svá studia dokončila na Umeleckoprůmyslové škole v Praze v letech 1946–1950 pod vedením profesorů Baucha a Pelce.

V její tvorbě se projevovala tendence k konstruktivistické stavbě obrazu, kde pracovala s opakováním základního prvku, který aplikovala jak v statické ploše obrazu, tak i ve svých mobilních prostorových objektech. Čihánková vycházela z kubismu legérovského typu, což bylo patrné zejména v počátcích 60. let.

Později se v její tvorbě objevovaly experimenty reflektující aktuální světové geometrizující tendence, s odkazy na formální prvky a barevnou arabesku slovenského folklóru. Tím se zařadila mezi významné představitele československého umění šedesátých let. Její tvorba představuje významný příspěvek k rozvoji moderního umění na Slovensku i v Československu jako celku.