Malířská tvorba Jany Fukové se rychle začala uplatňovat v evropském uměleckém kontextu díky jejímu překvapivému a explozivnímu talentu. Z estetického hlediska lze rozlišit dvě základní tendence v její tvorbě.

Za prvé, pozorujeme výrazný styl filosoficky orientované exprese. Je to dramatický výraz expresionismu, který zobrazuje hluboké podvědomé zážitky v duchu kafkovské filosofie úzkosti a osudu osamělé duše. Malba Jany Fukové je spirituální v tom smyslu, že dokáže vyjádřit individuální mytologii člověka 20. století a směřuje k vyšší transcendentální malbě. Překračuje hranice tradiční malby směrem k mimosmyslové realitě světelného záření.