Andreas Groll se narodil 30. listopadu 1812 v Erdbergu, což je předměstí Vídně. Pocházel z chudé rodiny sluhy a služky. Jeho kariéra se nejprve ubírala směrem chemického ústavního sluhu v institutu vídeňské Polytechniky od roku 1840. Během té doby se seznámil s chemikem Antonem Schrötterem von Kristellim, který ho podporoval. V roce 1843 vytvořil své první daguerrotypie a stal se asistentem Schröttera. V roce 1845 byl povýšen na laboranta téhož institutu a vzal si za manželku Josephu Brennerovou.

Grollova práce s fotografií byla ovlivněna jeho prací v chemickém institutu, kde měl možnost experimentovat. V letech 1845–1853 se věnoval fotografování díky zaměstnání laboratorního asistenta. Jeho aktivita však vedla k propuštění, pravděpodobně kvůli jeho "tajné noční fotografické činnosti". Později působil jako laborant na Polytechnickém institutu pod vedením Antona Georga Martina.

V roce 1850 přednesl přednášku o fotografii v Rakouské akademii věd ve Vídni, kterou následně publikoval ve studii "Photographie oder Lichtbilder auf Glas" (Fotografie neboli světelné obrazy na skle). Jeho fotografie byly úspěšně vystaveny na Světové výstavě v Paříži v roce 1855.

Andreas Groll uzavřel smlouvu s Rakouským centrálním institutem pro památky na fotografování památek a architektury. Od roku 1857 měl vlastní fotografický ateliér ve Vídni.

Grollova významná činnost spočívá i ve fotografování měst a památek včetně Prahy, Kutné Hory a Plzně v letech 1855–1856, což z něj činí autora nejstarších fotografií těchto lokalit. Zemřel 20. března 1872 ve Vídni a jeho fotografické dědictví zůstává důležitým prvkem dějin rakouské a středoevropské fotografie.