Josef Havle, známý též jako Joseph Hawle, se narodil 9. května 1763 v Mnichově Hradišti a zemřel 19. října 1840 v Praze. Byl zeměměřičem, stavebním odborníkem a kreslířem.

Pocházel z rodiny českého zahradníka na valdštejnském zámku v Mnichově Hradišti. Absolvoval gymnázium a filozofickou fakultu v Praze a navštěvoval přednášky na pražské Stavovské inženýrské škole, kde se zajímal o výuku praktické matematiky pod vedením profesora F. A. L. Hergeta. Paralelně se věnoval kreslení jako žák Ludvíka Kohla. Po ukončení studií pracoval jako inženýr ve službách hraběte Matyáše Thuna.

V roce 1788 začal působit jako Hergetův adjunkt na Stavovské inženýrské škole v Praze, kde vyučoval zeměměřičství, stavitelství a situační rýsování a kreslení. V roce 1800 převzal výuku po zesnulém Hergetovi, avšak byl jmenován pouze suplentem a pracoval za zlomek profesorského platu. Vedle svých povinností vyučoval také umělce a řemeslníky o nedělích. V roce 1806 byla inženýrská škola přeměněna na polytechniku, kde Havle přešel opět jako adjunkt mechaniky a vyučoval kromě kreslení také praktickou geometrii, aritmetiku, algebru, stereometrii a trigonometrii. Působil na škole až do svého odchodu do důchodu v roce 1834.

Josef Havle byl také talentovaným kreslířem a mědirytcem, věnoval se především drobné krajinomalbě. Navštívil Řím a některé jeho kresby byly vystaveny v roce 1931 v Instituto degli studi Romani. Zajímal se i o literaturu a byl autorem bajek pro mládež a romantických popisů venkovského života. Mezi jeho odborné práce patří "Rádce pro umělce podle starších a novějších zásad perspektivního zobrazování", který vydal z pozůstalosti J. V. Rulf.