Antonín Kouba se narodil 10. května 1907 v Královských Vinohradech v Praze. V roce 1923 odešel do Paříže, kde čtyři roky studoval malířství na Škole krásných umění u profesorů Gallarda a Janviera. Po studiu se stal členem orchestru Billa Arnolda, se kterým absolvoval koncertní turné po Evropě a Americe. Poté se vrátil do Francie, odkud podnikal malířské cesty na Korsiku, a na počátku 30. let zamířil do Španělska, kde maloval krajiny a býčí zápasy a byl přítelem toreadorů.

Během druhé světové války byl čtyři měsíce vězněn a po propuštění odjel do Afriky. Pokusil se vrátit do Španělska, kde byl opět uvězněn, a poté se usadil ve Švýcarsku. Po válce vystavoval v Paříži, Mnichově, Holandsku, Rakousku a NSR, ale často i v Čechách, například v Žirovnici. Jihočeská krajina byla jeho hlavním motivem, a poslední tvůrčí období svého života strávil v Dolní Lhotě u Stráže nad Nežárkou.

Koubova díla jsou zastoupena v galeriích a soukromých sbírkách po celé ČR a Evropě, včetně Muzea moderního umění v New Yorku. Zemřel v roce 1988 v Jindřichově Hradci.