Jan Merta se narodil 4. prosince 1952 ve Šumperku, Československo. Patří k nejvýznamnějším českým malířům umělecké generace, která na výtvarnou scénu vstoupila v osmdesátých letech dvacátého století. Svá raná díla z první poloviny šedesátých let vytvářel v duchu naivního mysticismu.

Jan Merta projevoval zájem o malbu již od útlého dětství. Jeho otec, nadaný malíř, mu byl prvním učitelem. V Mertových třinácti letech se jeho rodina přestěhovala do Ústí nad Labem, kde se setkal s malířem Janem Danielem Smetanou, který ho seznámil s moderním uměním a stal se jeho vzorem.

Po srpnových událostech roku 1968 odcestoval Jan Merta s Janem Danielem Smetanou do Vídně, kde studoval staré mistry v muzeích a galeriích. Později se přestěhoval do Prahy, kde studoval na Střední odborné škole výtvarné Václava Hollara. Po maturitě se pokoušel dostat na Akademii výtvarných umění, což se mu podařilo až v roce 1981. Studoval u profesorů Oplta a Ptáčka a získal si respekt svých kolegů.

Jan Merta se vyvíjel ve vlastním uměleckém směru, který byl osobitý a samostatný. Jeho malba je individuální a závisí na jeho prožitcích a zkušenostech. Po ukončení Akademie se seznámil s díly podzemních ateliérů, což ho obohatilo o současné kvalitní výtvarné umění.

Merta je absolventem AVU a patří ke generaci umělců, kteří se v 80. letech distancovali od oficiálního vzdělání a začali vystavovat neoficiálně. Jeho dílo je řazeno k postmoderně. Získal cenu Osobnost roku v letech 2005 a 2009.