Rámování uměleckých děl není jen otázkou estetiky. Jak zásadní roli v dlouhodobé ochraně díla hraje správně zvolený rám?

CYRILL: Pro ochranu díla je při jeho rámování dobré dbát na 3 věci: pH neutralitu lepenky, UV ochranu skla, a způsob uchycení díla k paspartě či podkladové desce. Je opravdu důležité používat pH neutrální lepenky či lepidla, která dílo samotné v průběhu času nijak nepoškozují a kromě dobrých archivních vlastností umožňují i případné vyjmutí díla z adjustace a následné odstranění.

Kvalitní materiály ale samozřejmě stojí kvalitní peníz a lidé často poměřují cenu díla s cenou adjustace. Potom v rámci úspor dochází ke kompromisům. Z pH neutrálních kartonů a správného lepení bych ale opravdu neslevoval. My používáme certifikované i necertifikované paspartovací kartony, jejichž pH neutralitu jsme si nechali změřit restaurátorkami papíru. U nich cena není natolik závratná a je to investice, která se určitě vyplatí.

Hraje z ochranného hlediska nějakou roli i pasparta?

CYRILL: Pasparta je v tomto ohledu přínosná především díky síle paspartovacího kartonu, který nad adjustovaným dílem vytváří ochrannou vzduchovou mezeru. To je vždy lepší, než je-li sklo položeno přímo na dílo. Pokud adjustace vyžaduje, aby byl celý list přiznán, ale zároveň chceme tento ochranný distanc ponechat, mezeru vytváříme distančním proužkem vloženým do falcu rámu. Tomu říkáme kazetový rám.

Na začátku jste jako důležitou součást ochrany zmínil UV skla. Jak se v tomto ohledu liší klasické sklo od antireflexní a muzeální varianty?

CYRILL: Běžné reflexní sklo má ze své podstaty řekněme tak 35 % UV ochrany. Antireflexní sklo je potažené mikroskopickou vrstvou kovu, což minimalizuje běžnou reflexi. To, které ve velkém používáme, má UV ochranu kolem 70 %, ale z hlediska bezpečného archivování díla ani to není zcela dostatečné. Za muzeální kvalitu se chápe sklo s UV ochranou nad 97 %. My máme k dispozici sklo, kterému výrobce garantuje 99 % UV ochranu. Rozdíl mezi skly ale opět není jen v kvalitě, ale i v ceně.

V posledních letech se soustředíte především na rámování současného umění a to v široké škále médií. V čem se při rámování liší nároky kresby, grafiky a akvarelu?

CYRILL: Krátce řečeno, některé výtvarné techniky nutně nepotřebují tu největší UV ochranu a pro některé trvalejší grafické techniky na rozdíl od kresby, pastelu nebo akvarelu nemusí být tolik důležitý distanc od povrchu skla, ale pH neutrální pasparty a vhodné archivní kotvení bych rozhodně nepodceňoval.

Jsou nějaké případy, kdy se díla nezasklívají a materiály ani tak nedegradují? V jakých případech byste tuto variantu doporučili?

CYRILL: Nezasklenou variantu bych určitě doporučil u maleb olejovými či akrylovými barvami. Tam není nutné a častokrát ani vhodné dílo krýt sklem.

Jaké faktory rozhodují o způsobu rámování fotografie?

CYRILL: Já ve fotografii nevidím žádný výrazný rozdíl oproti malbě, kresbě či grafice. Pokud autor souhlasí, je možné fotografii před vložením do kazetového rámu či pasparty celoplošně podlepit nosnou deskou, PH neutrální samolepicí fólií. Takto podlepujeme například fotografie Ivana Pinkavy či fotogramy Josefa Achrera. Někdy je vhodné fotografii zavěsit do kazetového rámu tak, aby byl přiznán charakter použitého materiálu. Nedávno jsme takto adjustovali rozměrnou fotografii Hynka Alta.

Nicméně klasická fotografie si říká o klasickou adjustaci. Tím myslím vložení do pasparty a tenkého přírodního či černého rámu. Takto rámujeme například fotografie Josefa Sudka.

Z estetického hlediska může rámování dílu výrazně pomoci. Pokud to ale není autorovým záměrem, stále by mělo zůstat spíše podpůrným prvkem. Podle jakých norem se orientovat, aby rám neovlivnil základní vyznění díla?

CYRILL: Pokud dílo k adjustaci přinese přímo autor, je to jednoduché. Řekne, jak si adjustaci představuje a my se snažíme jeho představu zhmotnit s přihlédnutím k technologickým možnostem a funkčnosti celku. Také si myslím, že rám je podpůrný prvek a někdy i „nutné zlo“, proto by rozhodně neměl dílu konkurovat. Z toho důvodu se v rámování vydáváme cestou co nejprostších a nejsubtilnějších, ovšem kvalitně zpracovaných rámů. Chceme, aby na první pohled bylo zřejmé, že to autor, majitel i rámař s dílem myslí vážně.

Vaše rámařství v ulici Lípová funguje už patnáctým rokem. Musíte mít spoustu zkušeností s neobvyklými zakázkami…

CYRILL: Fungujeme už opravdu dlouho: Před Lípovou jsme strávili 7 let na Žižkově, 2 roky v Holešovicích a několik let v Karlíně. Ale to už je tak dávno, že si ani nepamatuji, jak dlouho to bylo…

Máme za sebou spoustu opravdu zajímavých spoluprací. Například pro autorskou dvojici David Bohm a Jiří Franta jsme vyráběli rohové kazetové a mnohostranné rámy dle nákresů autorů. Pro Romana Týce jsme do kazetových rámů sypali popel a pro fotografa Dominika Hejtmánka jsme nalepovali jeho rozměrné fotografie na laminodesky vyřezané do organických tvarů. Pro asambláže Krištofa Kintery dlouhodobě vyrábíme přehluboké kazetové rámy připomínající dětská pískoviště. Pro Tranzit Display jsme připravili soustavu beden, které po rozložení fungují jako pojízdné knihkupectví a František Skála přišel se zakázkou osvětlených bedýnek s lupou, ve kterých prezentoval hlavy z mořských řas. Pro Epose 257 jsme do lakovaných kazetových rámů rámovali části billboardů…

To je opravdu solidní výčet. Která z těchto zakázek pro vás byla největší výzvou?

CYRILL: To je těžké říct, ale hodně náročná byla například příprava prezentace Jiřího Davida na benátském bienále, kde jsme stavěli samonosnou zrcadlovou stěnu velikosti 4 x 5m, nebo jsme balili celý československý pavilon do banneru.

Jakých chyb se lidé při rámování a paspartování uměleckých děl běžně dopouštějí?

CYRILL: Lidé se mohou dopustit dvojí chyby. Ta první, viditelná, je pokus o nějaké estetické dotvoření díla. Výjimku samozřejmě tvoří situace, kdy sám autor smýšlí o rámu jako o součásti díla a třeba si rám i autorsky dotvoří (například nedávno u nás Ján Ďurina vytvářel autorský povrch na námi vyrobené rámy). Fatálnější chybou bývá použití nevhodných či k dílu nešetrných materiálů, lepidel, která degradují papír díla a nedají se bezezbytku odstranit.

Vaše rámařství se dlouhodobě vydává cestou minimalismu… Dají se podle vás ale v rámování vysledovat nějaké současné trendy? A jsou vůbec potřeba?

CYRILL: Nevím, jestli jsem povolaný na tuto otázku fundovaně odpovědět. My jsme si ve škále nabídky rámování našli polohu funkčnosti a minimality, protože si myslíme, že v prezentaci umění je důležitější samotné dílo nežli rám. Toho se držíme a s tímto záměrem svoji práci rozvíjíme.

Co byste si přáli, aby každý sběratel o rámování věděl ještě předtím, než vám poprvé přinese své dílo?

CYRILL: Aby si přečetl tento náš rozhovor. (smích)