Erika Bornová (*1964) studovala malířství na Akademii výtvarných umění v Praze (1983–1988).

Její rané práce byly ovlivněny neoexpresionismem „nových divokých“ a postmodernou; v době pozdní normalizace se jimi prezentovala na neoficiálních výstavách Konfrontace.

Od devadesátých let se věnovala výhradně sochařství (od drobných objektů až po monumentální figurální plastiky), a to v materiálu, který byl v umění v podstatě nevyužitý – polystyrenu. Zároveň začala využívat jiné, veskrze nesochařské a často kýčovité materiály (kožešiny, šupiny, peří, celofán, bižuterní kamínky), které jejímu dílu vtiskávají subverzní pop(art)ově ironický podtón.

Erika Bornová ve svém díle dlouhodobě tematizuje mezilidské vztahy, ženskou identitu, fetišizaci ženského těla stejně jako osamocení člověka uprostřed moderní společnosti.

Je zastoupena ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy, Národní galerie v Praze, Alšovy jihočeské galerie, Galerie Klatovy – Klenová, Muzea umění a designu v Benešově a v řadě soukromých sbírek v České republice i v zahraničí, včetně Collett Prague – Munich a. s. a Wanniek Gallery.

Vystudovala malířství na AVU. Většinou se však věnuje sochařství, přičemž pracuje s netradičním materiálem – polystyrenem. Vytvořila si tak výrazný osobní styl. Teprve v posledních letech se vrátila k malbě, znázorňuje zvláště neobvyklý svět bezobratlých živočichů a ornamentálních rostlin, který zachycuje na tmavý podklad. Pravidelně se účastní samostatných (Šílenství je stráž noci, 2021/2022) i kolektivních výstav. Její díla jsou zastoupena v mnohých sbírkách (NG Praha).