Géza Szóbel byl francouzsko-maďarský malíř narozený v roce 1905 v Komáromu. Jeho umělecká kariéra byla poznamenaná různými uměleckými směry, ačkoliv se ve svých obrazech často pohyboval mezi figurací a abstrakcí. Szóbel přijal francouzské občanství a stal se významným představitelem pařížské avantgardy.

Szóbelova malba byla ovlivněna moderními francouzskými malířskými směry. Studoval na Akademii výtvarných umění v Paříži a byl žákem Fernanda Légera. Po krátkém pobytu v Berlíně, kde byl ovlivněn německým expresionismem, se vrátil do Prahy, která byla v té době jedním z hlavních center avantgardního umění.

Szóbelova tvorba se vyvinula na pomezí fauvismu, expresionismu, surrealismu a kubismu, přičemž se vzdaloval tradičním uměleckým směrům. Po návratu z armády vytvořil cyklus nazvaný "Civilizace", který zobrazoval krutost lidstva, a byl vystavován společně s cykly Francisca Goyi na téma válečných katastrof.

Po válce se Szóbel věnoval geometricky upraveným, převážně figurálním obrazům. Jeho pozdější práce zdůrazňovaly rytmus a prolínající se prvky, což vytvářelo iluzi pohybu. Szóbel se stal významným představitelem moderního francouzského umění a jeho díla jsou k vidění v galerii Kálmána Makláry Fine Arts.

Zemřel v roce 1963 v Boulogne-Billancourt.