Bronzová plastika „Tančící dívka“ představuje naprosto reprezentativní a mistrovskou ukázku vrcholného tvůrčího období Jaroslava Horejce, předního reprezentanta pražského art deca a novoklasicismu. Kompozice zachycuje nahou ženskou figuru v dynamické, avšak dokonale vyvážené taneční póze s rozpaženýma rukama a pokrčenou nohou. Figura je umístěna na geometricky tvarovaném onyxovém soklu.

Jaroslav Horejc (1886–1983) byl vynikající český sochař, medailér, šperkař a sklářský návrhář. Stal se nejvýznamnějším představitelem a králem českého stylu Art déco (dekorativismu).
Narodil se v Praze do rodiny obchodníka s hodinkami. Vyučil se rytcem kovů a cizelérem. Následně vystudoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu (UMPRUM) pod vedením Stanislava Suchardy a Josefa Drahoňovského.
Na UMPRUM se v roce 1918 vrátil jako profesor a celých 30 let zde vedl ateliér pro umělecké zpracování kovů. Zemřel v Praze v požehnaném věku 96 let.
Horejcův styl byl zcela originální, plný elegance, stylizace a inspirace antikou, mýty a exotikou. Dokázal pracovat s jakýmkoliv materiálem – od bronzu a mramoru přes sklo a keramiku až po drahé kovy. Byl klíčovou osobností slavného pražského uměleckého sdružení Artěl, pro které navrhoval luxusní užitkové předměty – těžítka, pečetítka, šperkovnice či keramické dózy. Navrhl slavné broušené a ryté křišťálové poháry pro firmu J. & L. Lobmeyr, se kterými získal nejvyšší ocenění Grand Prix na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925. Patřil k předním českým medailérům. Navrhl například prvorepublikovou obíhající desetikorunu a dvacetikorunu. Navrhl monumentální bronzové ozdobné mříže pro portály kaplí v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, vytvořil sochařskou výzdobu pro pohřební kapli Jana Amose Komenského v nizozemském Naardenu, navrhl podobu hliněného Golema pro veselohru Císařův pekař – Pekařův císař s Janem Werichem.