olej na kartonu, 62 x 76 cm, sign. PD, okolo roku 1910, rám, na zadní straně pùvodní štítek s názvem a cenou. Konzultováno a posouzeno Jánem Abelovským: „Večerná nálada“ je dokladom vyvrcholenia tvorby Ľudovíta Csordáka a zároveň charakteristickým dielom jeho zrelého luminizmu. Biografické okolnosti postavili umenie tohto významného východoslovenského plenéristu z rozhrania storočí, do vyhraneného protikladu k maliarstvu jeho o čosi mladšieho košického druha. Úzka spolupráca a priateľstvo Čordáka s Halászom-Hradilom v rokoch 1909--1915 bola časovo súbežná s najšťastnejším, luministicko-impresívnym obdobím Csordákovej maľby. Po roku 1915 sa táto spolupráca prerušila, aby sa už nikdy neobnovila. Naopak, nepriateľstvo oboch maliarov sa stalo priam príslovečným. Jeho skutočné príčiny ťažko objektívne odhadnúť, prapodstata však mohla byť v čechofilstve Csordáka, neznášajúceho sa s neskorým maďarónstvom "národne prebudeného" Halásza. Z historického odstupu sa však zdôrazňovanie odlišnosti Csordákovej koncepcie od Halászovej nezdá až také korektné. Jeho krajinárstvo predstavovalo skôr len alternatívu v súvislostiach celkových stredoeurópskych štýlových prúdení tej doby. Čordák bol naším jediným významným odchovancom školy Juliusa Mařáka na pražskej akadémii. Patril spolu Engelmüllerom, Panuškom, Lebedom, Minaříkom, Dvořákom a Kavanom k staršej generácii Mařákových žiakov. Mařák o štyri roky skôr (1892) než Hollósy v Mníchove udomácnil na svojej škole plenérové maľovanie. Jeho vlastné maliarstvo (i pedagogická metóda) však zostalo poplatné tradičnému viedenskému náladovému romantizmu, ktorý zúročil do tendenčnej predstavy programovej, "vlasteneckej krajiny". Mařák tým inšpiroval i Csordákove počiatočné rozbehy. No už v deväťdesiatych rokoch prestal pôsobiť výlučný vplyv mařákovskej koncepcie aj na tvorbu jeho najvernejších žiakov. I do Prahy dospela oneskorená ozvena všeobecnej krízy objektivizujúceho krajinárskeho realizmu. A aj tu sa riešila psychologizujúcim, individualistickým prehodnotením vzťahu umelca ku krajinárskemu motívu. V Čechách tomu napomohol ohlas Chittusiho veľkej posmrtnej výstavy v Prahe (1892), sprostredkujúcej i Cosrdákovi tvorivú problematiku barbizonskej maľby. Jeho nová orientácia sa prejavila už okolo roku 1900, ale najvýraznejšie v krátkom období rokov 1909--1912, opustením tajomnej, symbolické významy zvestujúcej atmosféry lesných interiérov v prospech maliarsky bezprostrednejšieho, koloritu vzdušných pohornádskych krajín s nízkym horizontom pod vysokými oblohami. JA

Ľudovít Csordák, slovenský akademický malíř, se narodil 28. února 1864 v Košicích do rodiny krejčího Jana Csordáka. Pocházel ze čtyř dětí, a jeho rodiče čelili finančním obtížím. Mladý Ľudovít absolvoval základní vzdělání v Košicích a v letech 1874–1881 studoval na košickém reálném gymnáziu, kde začal s prvními hodinami kreslení pod vedením profesora Vojtěcha Klímkoviče.

V roce 1882 se Ľudovít odstěhoval s rodiči do Budapešti a následujícího roku se zapsal do Školy pro vzdělávání učitelů kreslení. Tato zkušenost trvala pouhých 6 měsíců, a poté se znovu přestěhoval s rodiči, tentokrát do Mnichova, kde žil a studoval v letech 1883–1889. V Mnichově se stal členem spolku českých a slovenských kulturních umělců Škréta.

Malíř Emil Holárek, který bydlel v domě Ľudovíta Csordáka v Mnichově, ho přesvědčil, aby odešel do Prahy a přihlásil se na speciálku profesora Julia Mařáka. V letech 1889–1895 studoval na malířské Akademii v Praze a stal se členem pražského spolku SVU Mánes v roce 1895.

Po ukončení studií se Ľudovít Csordák vrátil na Slovensko a usadil se v Turni nad Bodvou jako domácí učitel kreslení. Později obdržel nabídku starat se o soukromé muzeum na Slanském hradě, a v letech 1896–1908 žil v Slanci. V roce 1908 se přestěhoval natrvalo do Košic, kde působil jako učitel kreslení a stal se zakládajícím členem Nemzeti Szalonu v Budapešti v roce 1907.

Ľudovít Csordák se oženil s Ludmilou Menšíkovou v roce 1897, a mezi lety 1892 a 1912 živil jako učitel kreslení ve východoslovenských šlechtických rodinách. Stal se zakládajícím členem Nemzeti Szalonu v Budapešti v roce 1907.

Na sklonku svého života se věnoval výchově mladých malířů v soukromé výtvarné škole. Jeho žáky byli například Josef Ilečko, Václav Beneš a Karel Luňáček. V roce 1929 se jeho dílo dostalo do širšího povědomí díky výstavě Julius Mařák a jeho žáci v Praze. Ľudovít Csordák zemřel 28. června 1937 v Košicích po krátké nemoci.